Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Jánské náměstí s kostelem sv. Šimona
a Judy, sochou sv. Jana Nepomuckého
a školou čp. 886, Staré Město,
před navýšením terénu (foto Státní
památkový úřad, 1910, NPÚ, GnŘ,
Sbírka fotografické dokumentace,
153.423).
Asanace
Konec 19. století již byl ve znamení industrializace. Zdokonalování techniky a potřeba
nových komunikací vedly v Praze ke stavbě nábřeží. Dvořákovo nábřeží začínající
za Rudolfinem a pokračující až k dnešnímu Štefánikovu mostu vzniklo v letech
1899–1908, jeho západní úsek ukončený za Josefovskou školou byl postaven v letech
1899–1901. Proměna dříve hojně hospodářsky využívaných břehů souvisela
i s nahrazením vodní síly účinnějšími prostředky, vedoucími k rušení pil a mlýnů
a tím k uvolnění břehů. Soutěž na most v místě dnešního Čechova mostu proběhla
již v roce 1863.
Změny se netýkaly jen vltavských břehů. Hygienické poměry nejchudších
pražských čtvrtí byly stále více vnímány jako problém vyžadující řešení, průzkumy
výskytu nemocí v těchto přelidněných lokalitách udávaly jasná čísla, ve srovnání
s jinými oblastmi Prahy. Pražský Josefov 10 tvořila nepřehledná srostlice domů, které
majetnější židovští obyvatelé opustili a byli vystřídáni chudým obyvatelstvem jak židovským,
tak křesťanským, přičemž jakýkoliv rozvoj komplikovaly složité majetkové
vztahy, požáry a povodně.
V reakci na zmíněné poměry byl roku 1882 předložen regulační plán Starého
Města vypracovaný hospodářským úřadem hl. m. Prahy, stavebním radou Jenšovským.
11 Z hlavních zásad budoucího asanačního plánu byla zde již vyznačena třída
spojující Staroměstské náměstí přes most s Letnou. Nicméně původní uliční síť se
do návrhu výrazně propisovala, budoucí blok domů mezi pozdějšími ulicemi Pařížskou
(původně Mikulášskou) a Elišky Krásnohorské, na jehož místě je hotel Intercontinental
a piazzetta před ním, protínala rozšířená Rabínská ulice na dva menší bloky,
10 Název pro pátou pražskou čtvrť po připojení k Praze roku 1850.
11 NA, Sbírka map a plánů, Regulační plán Starého Města a Josefova v Praze, inv. č. 2479, sign. D-XVI-2.
69
Change language