Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Rangúnu, Damašku. V Československu v Praze, Karlových Varech, Košicích, Ostravě.
To vše mezi lety 1960 až 1966. Díky těmto pracím a také této výjimečné organizaci
měli architekti možnost cestovat po světě a získávat v tu dobu jen obtížně získatelné
bezprostřední zkušenosti s aktuálním architektonickým děním. Ve své práci to
dokonale zúročovali.
Vytvoření projektové skupiny v Československých aeroliniích mělo i další podnět
– v roce 1960 získali architekti první cenu v soutěži na odbavovací budovu nového
letiště v Praze–Ruzyni. Pro zpracování realizačních projektů byla jejich skupina
doplněna ještě o architekty z Vojenského projektového ústavu Jaroslava Mayera,
Vladimíra Ustohala a Antonína Vaňka. Areál byl dokončen v roce 1967 a dal Praze
noblesní stavbu evropského stylu – jednoduchý objem, ušlechtilé materiály, maximální
otevřenost, citlivá práce s výtvarnými díly od stejně naladěných umělců.
V soutěži na letištní budovy v Bratislavě získali 2. cenu, tedy nikoli realizaci.
Ještě v roce 1964 Karel Filsak, Karel Bubeníček a Ivan Skála získali nejvyšší ocenění
v ateliérové soutěži na tranzitní hotel Československých aerolinií na náměstí
Curieových v Praze, který však již nebyl postaven, a tím práce projekční skupiny pro
leteckou společnost skončila.
Touha po velké práci, téměř až hlad po nových výzvách k zajímavým úkolům,
stejně jako stavovská pýcha, to vše architekta vedlo do dalších soutěží. Lze konstatovat,
že ne vždy úspěšných – snad i naštěstí pro architekta a jeho kolektiv. Úspěšná
ovšem byla soutěž z roku 1962, a to na československé velvyslanectví v novém hlavním
městě Brazílie (Filsak, Bubeníček, Louda, Šrámek). První etapa byla dokončena
v roce 1965, druhá v roce 1970. Dodnes udivuje lehkost, noblesa a vzdušnost soustavy
pavilonů, jak je představuje perspektivní skica. Velká stavba na čtvercovém
půdorysu se vznáší nad hluboce zasunutou podnoží, za ní po svahu stoupají dva
protáhlé pavilony s hlubokými lodžiemi či ustupujícími širokými terasami. Kombinuje
se zde bělostná keramika pokrývající téměř celý obvodový plášť a pohledový
beton především v interiérech. Architektura skvěle zapadla do pojetí nového hlavního
města. Nelze se divit, že projekt ocenil již při soutěži Lucio Costa, respektive
porota v Praze, která se rozhodovala mezi dvěma projekty, vybrala vítěze na základě
podpisu L. Costy na soutěžním projektu. 10 Brazilskou budovou Filsak pokročil z exportního
architekta na tvůrce reprezentativního, v diplomatických službách. I tak
však soutěžil dál.
Bez realizačních ambicí skončily návrhy ze soutěže na soubor budov ČSAV
(1963) na pankráckém předmostí tehdy ještě pouze projektovaného Nuselského
mostu (Filsak, Bubeníček, Louda, Šrámek), stejně jako soutěž na univerzitní soubor
v Dublinu (stejný kolektiv), kde úspěšnější byl návrh Věry a Vladimíra Machoninových,
Karla Pragera a Jiřího Albrechta; ten získal 3. cenu. Zvláštní odměnu získali
architekti v soutěži (1964) na festivalové kino a hotel v Karlových Varech (vítězný návrh
se realizoval podle návrhu V. a V. Machoninových). Druhou cenou byl odměněn
návrh v soutěži na soubor budov na předmostí Hlávkova mostu v Praze (1965), který
Karel Filsak zpracoval pouze s Karlem Bubeníčkem, stejně dopadl návrh mezinárodního
hotelu pro Čedok, který měl být na předmostí Švermova (dnes Štefánikova)
mostu.
10 FRIČOVÁ, Yvonna. Brasília – město – sen. Praha 2017, s. 320; Online.
Dostupné z: https://www.mzv.cz/brasilia/cz/o_velvyslanectvi/index_1.html
56
Change language