Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
v důsledku technického odlidšťování postrádá...“, vysvětluje Karel Filsak. 21 Oproti
hladkým fasádám, které Filsak použil i ve vyhledávací studii, autoři vytvarovali
arkýřovitý rytmus v brutalistním pojetí. Holý beton, místy zdrsnělý drážkováním,
kontrastuje s hladkým sklem a bronzově eloxovanými hliníkovými rámy oken. Na
rozdíl od svisle rytmizované lůžkové části používá „vyhlídkové“ osmé patro horizontály
kanelovaného betonu rámující pásová okna. Tenké betonové „žiletky“ oddělují
svislé pásy oken od abstraktních keramických reliéfů, které vytvořil Zbyněk
Sekal. „Svým způsobem zde převáděl tektonický řád, syrovost a soustředěnou intenzitu
svých skládaných obrazů do monumentálního měřítka. Vzhledem k velkému
odstupu ale nemohl plně uplatnit podstatnou kvalitu skládaných obrazů, důležitost
detailu, a nahradil ho kompozičním neklidem.“ 22 Keramické, umělecky pojednané
reliéfy představují hojně používanou součást československé architektury pozdní
moderny. Tyto vyrobil závod Keramika Břasy. 23 Zbyněk Sekal emigroval, a tak nebyl,
podobně jako Jiří Gebert, uváděn jako spoluautor fasády, neboť jména emigrantů se
za normalizace zapovídalo uvádět. 24 Na fasádách se uplatnila i další umělecká díla.
Architekti Vladimír Štulc a Jan Vrana navrhli rozměrnou dekorativní stěnu „evokující
ideu zvětšeného přírodního útvaru“. 25 Nachází se při bočním vstupu do kongresového
sálu v jihovýchodní části. Dekorativní stěnu z bílého betonu v prostoru hlavního
vstupu, kterou vytvořil sochař Josef Nálepa, 26 již dnes na místě nenajdeme. V zahradě,
pro kterou zeleň komponovala Zorka Buriánková z ateliéru Gama Karla Pragera,
se uplatnila kopie Braunova poustevníka Onufria vytvořená z umělého kamene pro
EXPO 1970 v Osace. 27 Nad hlavním a západním vstupem je osazen původní kruhový
emblém hotelu podle návrhu Jiřího Rathouského. 28
Z konstrukčního hlediska se jedná o železobetonový monolitický skelet, kde
nosnou funkci plní kombinace pilířů a stěn. Řada nosných prvků se, pro brutalismus
typicky, uplatňuje pohledově v exteriéru i interiéru. Osmé patro je z velké části
vykonzolováno. Fasádní „žiletky“ byly provedeny jako železobetonové prefabrikáty
s hloubkou do 79 cm, tloušťkou 15 cm a délkou přes jedno podlaží. Pokud tvoří
část stěny, obsahují tepelnou izolaci. Kanelury v monolitickém pohledovém betonu
vytvořily svisle osazené kónické lišty 3,5 x 3,5 cm s roztečí 10–12 cm osazené
v bednění. Hřbety kanelur kamenící zdrsněli ošpicováním, docílili tak povrchu odpovídajícímu
francouzskému pojmu béton brut (surový beton). Svislé pásy lehkého
obvodového pláště tvoří okna s eloxovanými hliníkovými rámy a parapetní skleněné
panely. Okna s dvojskly mají posuvná křídla. Parapetní panely nesou ocelové profily
s tepelně izolační výplní z pěnového skla 29 oplášťovaného eternitovými deskami,
21 (zf) Tajemné pověsti a moderní hotel. Svět práce, 26. března 1975.
22 KLIMEŠOVÁ, Marie. Zbyněk Sekal. Řevnice 2015, s. 257.
23 V pozn. 13.
24 POPELOVÁ, Lenka – SEDLÁKOVÁ, Radomíra – ŠENBERGER, Tomáš. Typologické proměny v československé
architektuře. Zprávy památkové péče 78, 2018, č. 6, s. 625, pozn. 9.
25 HOFFMANN, J. S. The Intercontinental hotel in Prague – An Attempt to create an artistic environment –
Part II. Glass Review, 1974, č. 12, s. 21–26.
26 Tamtéž.
27 NEKVINDOVÁ, Terezie. Výstava versus výstavnictví, Československé pavilony na Expo 1967 v Montrealu
a Expo 1970 v Ósace. Dizertační práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2014.
28 Jiří Rathouský vytvořil kovový originál o průměru 54 cm, na fasády byly osazeny zvětšené kopie.
29 Pěnové sklo je i dnes považováno za progresivní materiál (pozn. autora).
107
Change language