Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Snack bar (room)
Jiný prostor služeb, kde se hosté mohli občerstvit, představuje po koktejl baru další
barový provoz, denní bar neboli snack bar.
„… intimně koncipovaný snack bar o překvapivé kapacitě 64 míst k sezení, příjemná
místnost s časově náročným denním provozem, v jehož nabídce byly typické
československé speciality“, 104 píše Hoffmann o místnosti, jejíž vizuální účinek byl vytvořen
teplou barevností mobiliáře a vybavení a zdůrazněn náročným keramickým
obkladem boční stěny. Jednalo se o obdélný, průchozí prostor. Hlavní těžiště spočívalo
po vstupu napravo, kde většinu prostoru zaujímal barový režim. Tři barové
pulty do tvaru U, s barovými židličkami z barevné kůže, doplněné barevnými lampičkami
na pultě představovaly působivý efekt. Převažoval teplý červeno-oranžový
tlumený odstín (kožené sedačky barových židliček, kožený obklad pultu v úrovni
kolen), doplněný o světlejší odstín dřevěného obložení stěn, stropu a pultu i tmavší
odstín keramické stěny za barem. Výrazné byly půvabné teple oranžové stolní lampy
Pavla Hlavy, pravidelně rozmístěné po barovém pultu. V kontrastu působila ocelová
konstrukce nožek barových sedaček a bílá mramorová podlaha. Jedno svítidlo
z oranžového skla se dokonce zachovalo v Hlavově pozůstalosti. Hlava stejný tvar
variantně opakoval v návrzích svítidel po celá 70. léta.
Levá část místnosti byla řešena jako samostatné posezení u prosklené stěny
orientované opět k nábřeží. Na dřevěné podlaze byl na koberci umístěný soubor
čtyř křesel, s nízkým stolkem uprostřed, doplněný velkým květníkem. Za krátkou dělící
příčkou ponechanou v surovém betonu se toto uspořádání zopakovalo. Řešení
a detaily křesel s obíhající lamelou a motivem kruhového terče evokují křesla použitá
v budově pro misi OSN v Ženevě. 105 Moderní nábytek a zdi ze surového betonu,
ryze moderní interiér, byl opět doplněn historickými kusy. Na fotografii jsou patrné
starožitné hodiny, ukázky historického českého skla a porcelánu na zdech. Dnes je
tento prostor součástí restaurace Primátor.
Vizuálně působivá a dominující celému prostoru snack baru byla především
plastická keramická stěna proti oknům. V literatuře je dílo většinou připisováno trojici
výtvarnic keramiček – Děvaně Mírové, Lydii Hladíkové a Marii Rychlíkové, někdy
je za autorku označena pouze Marie Rychlíková, která pro hotel vytvořila nejvíc věcí.
Výtvarnice sama potvrzuje, že stěnu tvořily všechny tři dohromady, stejně jako jiné
104 HOFFMANN, J. S. Glass review 12 (pozn. 23), s. 21.
105 Architektura ČSR, 1971/2 (pozn. 55), s. 84.
156
Change language