Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Erkki Huttunen, Vaakuna Sokos hotel,
Helsinky, 1947–1952 (foto Vladimír
Šlapeta, 2012).
cele v čele helsinského přístavu byl vybudován na základě prestižní soutěže v roce
1949, které se zúčastnila většina předních finských architektů. Zatímco návrh Alvara
Aalta byl ohodnocen 4. cenou v soutěži, k realizaci byl vybrán návrh Aaltova někdejšího
spolupracovníka architekta Viljo Revella 6 a jeho společníka Keijo Petäja. Jejich
koncept hotelu s půdorysem ve tvaru písmene H s protáhlým čelem s průběžnými
okny a plasticky tvarovaným pent-housem s terasami, na nichž je situována sauna
a kavárenský provoz s úchvatným výhledem na helsinský záliv s přístavem, vyvolává
iluzi obrovského zaoceánského parníku. Tyto stavby odstartovaly začátek velké éry
finské architektury 50. a 60. let, která především díky tvorbě Alvara Aalta a jeho
pokračovatelů udávala tón ve vývoji moderní architektury v mezinárodním měřítku.
Jak vyplývá z uvedené statistiky o poklesu lůžkových kapacit, stavby hotelů
v Československu měly v prvních poválečných letech, kdy byla tato oblast
enormně postižena znárodněním soukromého majetku, útlum. Vyhláškou č. 1837
z 28. 7. 1948 o znárodnění některých hostinských a výčepních podniků a ubytovacích
zařízení podle paragrafu 12 a 14 zákona z 5. 5. 1948 č. 124 Sb. byl zřízen národní
podnik Československé hotely se sídlem v Praze. Tento podnik teprve potom mohl
iniciovat výstavbu prvních hotelů socialistické éry v potřebných lokalitách – hotelu
Imperial v Ostravě a hotelu Děvín v Bratislavě. Jejich výstavba se však neobešla bez
problémů, způsobených především násilným uzavřením soukromých architektonických
ateliérů všech architektů, které byly k 1. lednu 1949 včleněny do nově zřízených
státních projekčních kanceláří Stavoprojektu. Projekt hotelu Imperial, vypracovaný
ve druhé polovině roku 1948 architekty Lubomírem a Čestmírem Šlapetovými byl
těmito změnami zvláště postižen. Návrh byl inspirován skandinávskou architekturou
6 Viljo Revell 1910–1964. Exhibition catalogue. Museum of Finnish architecture, Helsinki 1974.
20
Change language