Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Špičkový moderní mezinárodní hotel vyjednaný v reformních 60. letech tak
otevřel ve zcela odlišné politické situaci, v době nejsilnější normalizace. Cestování
na západ, které stát v 60. letech výrazně zjednodušil, 40 bylo opět pro většinu československých
občanů téměř nemožné. 41 Intercontinental ovšem do značné míry
představoval kus západu v Praze. Zůstal členem IHC a jeho typologie odpovídala
americkému pojetí hotelové architektury. Patřila k ní luxusní restaurace a noční klub
na střeše, řada dalších občerstvení, barů a obchodů rozmístěných v různých částech
hotelu, klimatizované pokoje vybavené koupelnou, telefonem a televizí i celkově
moderní internacionální výraz doplněný o prvky charakteristické pro místní prostředí.
Annabel Jane Whartonová popsala univerzální kulturu amerických poválečných
hotelů na příkladu Hiltonu, který nabízel Američanům z vyšší střední vrstvy povědomé
prostředí. „Ze společenských zvyklostí americké vyšší střední třídy pocházely
jejich koktailové bary a střešní restaurace. (…) Americké technologie stály za jejich
kohoutky s ledovou vodou zavedenými do jednotlivých pokojů, přímými telefonními
linkami, rádii, klimatizací a především za architektonickou formou budov samotných.“
42 Hotely se měly navzájem podobat a zároveň se trochu odlišovat v unikátních
regionálních detailech. Hiltony v Berlíně a Tel Avivu zdobila tvorba známých
současných umělců, v Athénách, Káhiře a Istanbulu je doplnily starověké artefakty
a jejich repliky. 43 Interiér tak svým hostům poskytoval důvěrně známý prostor obohacený
o přijatelné množství lokálního folkloru. Také v pražském Intercontinentalu
tvořila atmosféru luxusu kvalitní díla československých tvůrců společně se starožitnostmi,
od barokních soch světců po sedací soupravy ve stylu biedermeieru. 44
K historické tradici Starého Města navíc odkazovala také jména restaurací a vináren
Intercontinentalu jako Cechovní síň, Mázhaus nebo Primátorský salonek. 45
Za vysokou úroveň nabízených služeb ručila i po otevření hotelu společnost
IHC. Vydávala pokyny, které se týkaly celé škály činností, od provozu a marketingu
přes stravování, ekonomiku a recepci po údržbu, techniku, účtárny, prádelny a čistírny.
Zajišťovala školení a vysílala anonymní kontrolory, aby ověřila dodržování
předepsaných pravidel. 46 Spojení hotelu s centrálou v New Yorku zajišťovala rezervační
síť PANAMAC, vytvořená ve spolupráci s IBM. V reálném čase přenášela
informace o objednávkách letů, ubytování i dalších potřebách cestujících. Systém
již od druhé poloviny 60. let využíval pro komunikaci i družice. Intercontinental
jako první československý hotel zavedl v roce 1979 vlastní televizní program v češtině,
angličtině a němčině 47 a jeho celková technologická vybavenost byla velmi
vysoká.
40 K právním úpravám viz Rychlík Jan. Právní regulace cestovního styku v Československu a tzv.
socialistických státech v letech 1945 až 1989. In Mücke – Krátká. Turistická odysea (pozn. 7), s. 161.
41 Mücke, Pavel. Proměny politiky cestování (pozn. 7), s. 95.
42 Wharton, A. J. Building the Cold War (pozn. 4), s. 2. „From American upper-middle-class social
practices came its cocktail lounges and rooftop supper clubs. (…) From American technology came its ice
water tapped to individual guest rooms, its direct-line telephones, its radios, its air-conditioning, and,
most fundamentally, the architectural form of the building itself.“
43 Ibidem, s. 4, 64–65.
44 Viz také kapitolu Kateřiny Houškové.
45 Švácha, Rostislav. Jan Šrámek – Alena Šrámková. Umění XXXIII, 1985, s. 15.
46 Revue 79 (časopis hotelu Intercontinental z roku 1979 určený pro zaměstnance), s. 3. Archiv hotelu
Intercontinental.
47 Ibidem; Nabídka služeb 1985. Archiv hotelu Intercontinental.
92
Change language