Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Restaurace Zlatá Praha, noční klub a salonky
Osmé ustoupené atypické patro hotelu bylo opět vyhrazeno pro společenské prostory.
Kromě restaurace a nočního klubu zde byly situovány ještě salonky sloužící
pro různé soukromější události, dnes jednoznačně utilitárního konferenčního charakteru.
Velkou část tohoto ustoupeného podlaží ale zaujímala střešní terasa, která
byla součástí restaurace Zlatá Praha.
Restaurace Zlatá Praha
Restaurace Zlatá Praha byla v 70. a 80. letech vyhlášeným místem, známým i široké
veřejnosti. Řada pamětníků vzpomíná, že právě zde se uskutečnily rodinné obědy,
narozeniny nebo oslavy různých výročí.
Koncept restaurace navržené architekty Šrámkova kolektivu byl založen opět
na vytvoření atmosféry určitého slavného či charakteristického období. V tomto případě
jako pocta secesní době na přelomu 19. a 20. století, jako vzpomínka na „zlatý
věk“, který měl evokovat atmosféru „zlaté Prahy“ na přelomu století v historických
kulisách. Interiér byl proto zařízen převážně v historizujícím duchu, doplněn historickými
kusy nábytku a drobných předmětů (obrazy, zrcadla). Většina mobiliáře byla
navržena tak, aby evokovala historizující atmosféru, avšak moderními prostředky
(ohýbaná konstrukce židlí a křesel, s bílým nátěrem, kombinovaná s čalouněním).
Přesto si restaurace podržela ráz až zámeckých interiérů, k čemuž podstatně přispělo
nejen tvarosloví, ale i kombinace zlato-žluto-bílé barevnosti (v nábytku, na
stěnách, v textilních doplňcích). Moderní novotvary historizujícího mobiliáře byly
patrné především u křesel a židlí. Netradičně řešené byly např. židle-křesla se zdvojenými
opěráky („vše z jednoho ohýbaného klacku“), 168 zajímavé byly barové židle
s kulovitými podsedáky umístěnými uvnitř konstrukce na sobě nebo odlehčené
stolky na jedné noze. V interiéru se téměř neuplatnily ostré hrany, veškerý nábytek
168 Výstižný popis O. Novotný, 2019, tj. vše z jednoho ohýbaného dřevěného profilu. Vyráběl TON Bystřice
pod Hostýnem.
190
Change language