Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Dřevěná plastika „stromu“ umístěná
v hotelu Intercontinental (vlevo,
foto Roman Polášek, 2018), digitální
síťový model vytvořený pomocí
fotogrammetrie bez a včetně
povrchové textury podle autorského
modelu (vpravo).
Digitální modely plastik Začarovaného
lesa vytvořené fotogrammetricky
podle původních autorských modelů
uchovaných v několika velikostech.
Na svítidlech Reného Roubíčka lze ukázat další komplikaci ztěžující úspěšné vytvoření
síťového modelu pomocí fotogrammetrie. Jejich na pohled složitá konstrukce
je složená ze dvou kovových kruhů, ke kterým je připojeno velké množství štíhlých
prvků vyrobených ze skla. Pro správný záznam tohoto chytrého „inženýrského“
řešení uměleckého prvku je však potřeba velké množství fotografií, se kterými je
nutné pečlivě pracovat při postprocesingu. Tvorba modelu je v takovém případě
náročná datově i časově.
S úspěchem naopak lze digitálně vymodelovat dřevěné plastiky zbylých „stromů“
Začarovaného lesa Miloslava Hejného. Díky vstřícnosti Hejného dědiců bylo
možno nahradit chybějící objekty alespoň zaznamenáním jejich sádrových modelů
různých velikostí a v originálním autorském modelu mohl být zachycen také odstraněný
a nenávratně zničený krb z lobby hotelu. Jednotlivé kroky tvorby jeho digitálního
síťového modelu znázorňují příslušné obrázky.
Dále byly vytvořeny i 3D síťové modely stropních kazet – dřevěných reliéfů
Čestmíra Kafky představující znamení pražských cechů z prostoru jídelny. Obrá-
211
Change language