Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Plastika z litého skla autorů Libenský
– Brychtová (vlevo), digitální
síťový model vytvořený pomocí
fotogrammetrie bez a včetně
povrchové textury (uprostřed),
digitální model vytvořený pomocí
NURBS křivek v softwaru Rhinoceros
zepředu a ze strany s viditelným
mračnem bodů (vpravo).
Mnohá z jejich děl se v prostorách hotelu šťastnou shodou okolností zachovala
do dnešních dnů, byť část z nich v odlišném umístění či kontextu. Bohužel některé
z uměleckých artefaktů zmizely beze stopy, zejména převážná část dřevěných skulptur
ze série Začarovaný les Miloslava Hejného a bohužel také zcela jedinečný originální
krb téhož autora původně umístěný v hale hotelu. Je pochopitelné, že živý
provoz objektu s sebou přináší časté změny, noví vlastníci mohou mít úplně jiné
požadavky a přístupy a některé prvky pro ně zcela ztrácejí své opodstatnění. Interiér
velkého mezinárodního hotelu musí během dekád procházet změnami, které reflektují
požadavky klientů na stále se měnící standardy komfortu i vkusu. V případě
hotelu Intercontinental však ve své době vznikla opravdu svébytná a hodnotná výtvarná
díla nesoucí znaky nadčasovosti, což ovšem nemusí být vlastníkem či správcem
budovy bez znalosti dobového kontextu a souvislostí rozpoznáno. Architektura
a výtvarná díla symbioticky vznikající a fungující v šedesátých i sedmdesátých
letech mohou být novějšími zásahy odtrženy a odcizeny a původní umělecká díla
do obnovených interiérů, mnohdy bohužel banálně anonymních, už nemají šanci
zapadnout.
Digitální zachycení stavebního objektu pomocí BIModelu a jeho propojení s digitalizovanými
uměleckými artefakty se tak jeví jako efektivní možnost, jak uchovat
jistou paměť místa i pro případ, že by budoucí provoz eliminoval i další prvky a součásti
interiéru jako přežité či nadále nevyhovující. V případě Intercontinentalu můžeme
už jen litovat, že se nepodařilo zachytit dnes již neexistující díla, Hejného krb
a soubor plastik Začarovaný les v jeho úplnosti a originálním umístění nebo jedinečná
stropní svítidla Reného Roubíčka v autentické podobě v původních stropních kazetách,
kde jejich křehká jemnost působivě kontrastovala s povrchem litého betonu.
Pro digitalizaci umělecké výzdoby byla primárně použita výše popsaná metoda
blízké fotogrammetrie, kterou lze k záznamu specifických detailů nebo solitérně
stojících uměleckých děl využít a která je jednou z doporučených metod Minister-
209
Change language