Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Ball room (kongresový sál), současný
stav (foto Roman Polášek, 2018).
li „provrtat celou stěnu“. 148 Podle nejnovější literatury 149 byl umělec v roce „1974,
v létě je zcela zaujat instalací 6 rozměrných obrazů do hotelu Intercontinental“.
Z údajných šesti nejmenovitě zmíněných obrazů se do dnešní doby dochovaly
pouze čtyři kusy, které jsou rovněž publikovány i v dobových pramenech k hotelu. 150
Jedná se o dvojici z cyklu Festival, v roce 1974 instalovanou na příčce v předsálí ball
roomu (dnes instalovány společně před vstupem do restaurace Primátor). Další obraz,
Stáří a mládí, byl původně instalován v hotelové hale, dnes je umístěn v salonku
za kongresovým sálem (původně Primátor, dnes Diana), na stěně směrem k původní
brasserii, kde bývalo pouze zrcadlo. Poslední obraz, Vzpomínka na Paříž, je rovněž
v dnešním salonku Diana, ale v přední části a to na stěně vedle vlysu od Libenského
a Brychtové (původně foyer za sálem). 151
Zbývající dva Ronovského obrazy, které měl pro hotel zrealizovat, nebyly zatím
dohledány (v koktejl baru byla další, zatím neidentifikovaná malba, podobně
i na příčkách naproti Loveckým salonkům nebo v hotelové hale). S obrazy se zřejmě
občas manipulovalo, v průběhu doby a zejména při rekonstrukcích svoje místo
měnily. Spolupráce Ronovského s autory projektu probíhala již dříve, známá je
148 Galerista Milan Weber s Františkem Ronovským obrazy instaloval.
149 URBAN, Jiří a kol. František Ronovský. Praha 2007, s. 185.
150 Hotelová propagační brožura jich uvádí pět, publikuje ale pouze čtyři (pozn. 102).
151 Zajímavostí, rovněž publikovanou na velkoplošné fotografii ve zmíněné monografii z roku 2007, je
rozsáhlá výmalba dřevěného stropu domku v ulici Úvoz, patřícího Filsakově rodině (malba z roku 1975
zachycuje alegorii průběh života, od narození k bezmocnému stáří (s portrétem maminky architekta
Filsaka).
181
Change language