Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Lidová restaurace v suterénu měla navodit prostředí venkovské architektury.
Tomu napovídaly dřevěné stropní trámy, typ nábytku, svítidla, různé police s předměty...
Byly to tři sály a malá místnost nazvaná „mázhaus“ u schodiště, s vloženou
klenbou pro potřebný výraz.
Noční klub s vinárnou a barem v osmém patře měl tajemnou atmosféru staropražského
podsvětí, tomu odpovídala i barevnost, lesk a třpyt zvolených materiálů.
Stěny byly polepené modravými skleněnými korálky ve svislých pruzích, do těchto
stěn byly vložené krabičky s malými objekty evokujícími legendy staré Prahy (od
Jaroslava Vožniaka), nástropní malba od Vladimíra Tesaře rovněž dotvrzovala specifický
výraz celku. Ve vedlejším prostoru u baru byl svítící skleněný sloup od Reného
Roubíčka, doplněný barevným lustrem nad barem.
Čím se vyznačoval interiér navrhovaný týmem Františka Cubra oproti těm ostatním?
V našem týmu jsme vše do detailu navrhovali a dali vyrobit individuálně,
v soudobém tvarosloví, se záměrem vytvoření určité specifické atmosféry – výběr
a práce s materiálem, barvou, všechny prvky prostorové tvorby i soudobá výtvarná
díla speciálně vytvořená směřovala k určenému výrazu. Neopakovali jsme již dříve
osvědčené realizace, vše bylo navrženo jen právě pro tento jediný případ. Samozřejmě
by se také našly určité rozdíly v autorském rukopisu, ale myslím, že v zásadních
věcech jsme měli všichni stejný názor na přístup k řešení interiéru ovlivněný myšlenkami
a inspirací ze šedesátých let. To bylo důležité. Oběma týmům šlo o jedinečnost
a kvalitu a celek všech interiérů působil harmonicky a fungoval dobře. To se
ovšem netýká pozdějších zásahů.
Jaká byla Vaše úloha při navrhování interiérů Intercontinentalu?
Já jsem na začátku myslela, že půjde jen o krátkodobou přátelskou výpomoc
profesorovi, měla jsem v té době svou vlastní autorskou zodpovědnost na dokončování
realizace Chemapolu 1 (kde byla také rozsáhlá spolupráce s výtvarnými umělci),
ale pak té práce na interiérech Intercontinentalu bylo už tolik, že František Cubr
původně stanovený autorský tým rozšířil o mou spolupráci. S ním jsem pracovala na
dispozicích a celkovém řešení prostorů, svěřených jeho týmu, kreslila jsem všechny
perspektivy, věnovala jsem se barevnému řešení, které mi svěřil (návrh modrých
odstínů pro vinárnu vidím před sebou dodnes...). Také se dělaly podklady pro výtvarnou
spolupráci, osvětlení a řada detailů... Se Zdeňkem Pokorným řešili Salon
krásy a Mázhaus v suterénu, prezidentské apartmá a návrhy atypického nábytku.
Kdo zajišťoval spolupráci s výtvarníky?
Hlavní slovo v této věci měl určitě František Cubr. Jako vůdčí osobnost slavné
trojice Cubr – Hrubý – Pokorný (autorů našich expozic na EXPO 58 v Bruselu
a EXPO 67), byl „sázkou na jistotu“. Mohl dokázat prosadit vybrané umělce, což v té
1 Chemapol-Investa byl podnik zahraničního obchodu, postavený v létech 1966-1970 podle projektu
Zdenky Novákové a Dagmar Šestákové na podkladě jejich vítězného soutěžního návrhu z roku 1964.
Byla to první realizace u nás se zahraniční firmou FEAL. Projekt byl koncipovaný jako Palác v zahradě,
komplexní celek s výraznými společenskými interiéry dotvářenými díly Miloslava Chlupáče, Věry
Janouškové, Zdeňka Palcra. Kromě toho budovy v sobě soustředily sbírku soudobého volného výtvarného
umění.
235
Change language