Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
době nebylo lehké. Je dobré si připomenout, že úspěch zmíněných expozic otevřel
cestu nejen novému pohledu na výtvarnou spolupráci a scénáristickou přípravu,
ale také zvýraznil význam interiérové tvorby jako architektonické disciplíny (interiér
byl dříve považován za ryze „výtvarnickou“ záležitost nesouvisející se stavbou nebo
naopak jen za „nábytek“). Byla to velká motivace, všichni jsme v té době přivítali
tuto novou inspiraci a pracovali jsme podobně. Pod tímto vlivem byla i koncepce
interiérů hotelu Intercontinental vedena uváženým záměrem ve smyslu integrace
(tehdy nového pojmu), svéprávnosti výtvarných prvků při jejich přesném určení
v prostorovém plánu.
Na základě čeho byli jednotliví výtvarníci vybíráni?
Podle toho, čím se zabývali, v čem vynikali. Například práce Vladimíra Tesaře
jsme viděli na výstavě, měl tam malé obrázky, které působily tajemně a svým stylem
by se hodily do nočního klubu. Chodili jsme s Františkem Cubrem do ateliérů,
podívat se, co kdo právě dělá. Někteří výtvarníci byli vybráni z těch, kteří měli svá
díla na EXPU 67.
Jak prakticky probíhala koordinace obou týmů, které navrhovaly interiéry hotelu?
Když bylo (po obtížném přesvědčování investora) stanoveno libreto pro jednotlivé
interiéry, alespoň v hlavních rysech, rozdělili si Cubr se Šrámkem práci na
řešení jednotlivých interiérových celků. To bylo asi nejdůležitější. Jednotlivé části
byly voleny tak, že si nekonkurovaly, nenavazovaly na sebe přímo. Pak šlo o výběr
výtvarníků. Všichni byli vynikající umělci. V rámci komplexnosti celku se podle potřeby
scházeli jen Cubr a Šrámek s Filsakem, většinou „u nás“ na AVU. My ostatní,
spolupracující členové týmů, jsme se nikdy nesešli, nevěděli jsme ani, kdo co v druhém
týmu dělá, pracovali jsme každý na svém.
Snažil se nějak Karel Filsak ovlivňovat návrhy týmu Františka Cubra?
Vůbec ne. Bylo by to absurdní, Filsak měl Cubra ve velké úctě. Byl samozřejmě
v kontaktu, ale naše návrhy neovlivňoval, to spíš my jsme někde zasáhli do stavby,
např. vitrážemi Josefa Jíry ve fasádní stěně Cechovní síně, nebo vloženými klenbami
v mázhausu v suterénu. Filsak to vítal, vzpomínám si, že byl nadšený, když viděl návrh
těch betonových stěn v Cechovní síni, které potvrzovaly brutalistní styl stavby
(ovšem při zachování komfortu a lidského měřítka).
236
Change language