Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Ladislav Machoň, Augusta Müllerová,
návrh hotelu Čedok v ulici Na Příkopě,
Praha (NG, sbírka architektury).
V roce 1954 se objevil záměr na vybudování ústředního hotelu Čedoku spolu
s Domem cestovního ruchu na parcele zvané Myslbek mezi ulicí Na Příkopě a Ovocným
trhem, která byla v samém srdci města volná již od roku 1926 (kdy byla zbořena
budova banky Union). Byla na něj v rámci Státního ústavu pro projektování
Prahy vypsána kombinovaná soutěž. Požadovala pro novou stavbu kapacitu 400 lůžek
a k tomu kanceláře pro 200 zaměstnanců centrály cestovního ruchu. Zásadním
požadavkem byl ovšem reprezentativní, propagačně nápadný vstup. Byla tu však
i další podmínka – ze strany Ovocného trhu byl požadován „decentní příjezd“ k salónkům
pro vládní jednání. Hotel však nikdy postaven nebyl. Dochován je soutěžní
návrh Augusty Müllerové a Ladislava Machoně. 3
Druhým novým hotelem byl hotel International v Podbabě (František Jeřábek),
dokončený v roce 1957, který měl nejen na fasádě, ale stejně tak v bohatě zdobených
interiérech jasně socialisticko-realistické znaky. Ovšem původně měl jako hotel
sloužit jen ve střední části; boční křídla byla navrhovaná jako malé byty (pro sovětské
důstojníky). Ke změně funkce došlo až v průběhu stavby, kdy se ukázalo, že takové
byty nejsou potřeba. Stopy původní funkce nesly nečekaně progresivní hotelové
buňky v bočních křídlech – původní malé byty byly rozděleny na jedno a dvoulůžkové
pokoje se společnou předsíní a hygienickým vybavením. Problematické však
zůstaly komunikační vazby, obytné části měly původně samostatné vstupy s hotelovou
částí nepropojené. Společenský sál byl v zadní části hotelu přístupný dlouhou
nízkou chodbou a jeho uspořádání jasně vypovídalo o tom, že mělo jít v prvním
návrhu o tělocvičnu (včetně přiléhajících skladů nářadí). Ojedinělá byla restaurace
se zimní zahradou v posledním podlaží s vyhlídkou na údolí Vltavy. Původní určení
3 SEDLÁKOVÁ, R. Nereálný socialismus (pozn. 2), s. 19–20.
27
Change language