Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Stavební úpravy
Až do začátku devadesátých let bychom Intercontinental našli takřka v původním
stavu. V osmdesátých letech se prováděly jen „kosmetické“ úpravy v podobě výměny
některého nábytku (například v restauraci Zlatá Praha, 1986) pod vedením Karla
Koutského ve spolupráci se Zdeňkem Hřivnáčem. Koncem 80. let upravila jižní prostranství
Irma Steinocherová. V letech 1993–1995 prošlo přízemí a suterén hotelu
kompletní přestavbou podle projektu Karla Koutského a Vladimíry Leníčkové. Karel
Koutský v době výstavby hotelu rovněž patřil do ateliéru Epsilon, vedl jeho druhou
sekci pracující na jiných zakázkách. Poté se stal vedoucím Ateliéru 5, do kterého se
Epsilon transformoval v rámci PÚ VHMP. 49 Karel Filsak na Karla Koutského převedl
autorská práva k Intercontinentalu, i když na přestavbu dále dohlížel. Vladimíra Leníčková
pracovala v Epsilonu od roku 1975, později společně s partnerem Karlem
Koutským založili ateliér Len+K, který i dále pracoval na řadě úprav hotelu.
Přestavby v 90. letech zásadním způsobem změnily zejména interiéry hotelu.
Suterén i přízemí expandovaly jednak do zahrady, jednak vyplnily „dutiny“ parteru.
Jižní přízemí se vstupem se původně hlouběji zasouvalo pod stavbu, pilíře nesoucí
lůžkovou část stály volně v prostoru a parkovala mezi nimi auta, dnes zde sídlí obchody.
Prosklená, křivkami tvarovaná přístavba bazénu z roku 1995 vyvolala sporné
reakce, když svým postmoderním výrazem změkčila brutalistní výraz stavby. 50
Dnes ji však lze považovat také za autentickou vrstvu 90. let a nikoliv jen za „disneyland
pro bohaté“. 51 Východní část zahradního průčelí se rozrostla o terasu, která
tak zakryla stěnu s betonovým reliéfem Jana Vrany a Vladimíra Štulce. Samotná
zapuštěná zahrada též prošla radikální proměnou. Novou koncepci výsadby rozdělil
plot na část hotelovou, při bazénu, a část s novým vstupem do fitness centra.
K východnímu průčelí přibylo požární schodiště. V jižním parteru se objevila socha
autorky jménem Lea Vivot. Tento pokleslý styl někteří sochaři nazývají „turistický
realismus“, zkráceně „turela“.
Přestože se podoba vnitřních prostor změnila takřka k nepoznání, hlavní dispoziční
řešení zůstalo v zásadě původní, natolik se ukázalo nadčasové. 52 Některé
provozy nahradily jiné. Pestrost restauračních provozů vystřídaly prostory pro business
meetingy. Prostory vinárny v suterénu zaujímá bohatě vybavené fitness centrum,
noční klub ustoupil konferenčním prostorům. Postupným střídáním majitelů
se interiéry měnily každých několik let. Pokoje prošly kompletní úpravou v letech
2001–2002. Ředitelské kanceláře v prvním patře se roku 2003 přesunuly do suterénu,
aby uvolnily místo dalším pokojům. Současný výraz restauraci Primátor, salonkům
v přízemí a osmém patře či novému business lounge v sedmém patře vtiskl
ateliér Len+K v roce 2012. Stejní autoři roku 2016 upravili recepci, lobby a showroom
Rolls Royce. Autoři přestaveb záměrně zachovávali některá umělecká díla, ať
už z důvodu jejich výjimečné kvality nebo se snahou o navázání na ducha původních
interiérů. K první kategorii jistě patří expresivní skleněné, z trubek tvarované lustry
49 V pozn. 7.
50 Např. LUKEŠ, Zdeněk – KRATOCHVÍL, Petr. Praha moderní IV. Velký průvodce po architektuře 1950–2000.
Historické centrum. Praha – Litomyšl 2015, s. 22–23.
51 V pozn. 38.
52 Dispoziční řešení chválil v rozhovoru s autory někdejší ředitel Pavel Hlinka.
115
Change language