Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
V.3
Rozhovor s bývalým ředitelem
hotelu, Ing. Pavlem Hlinkou,
17. 5. 2018
Anna Schránilová
Odkdy jste působil v Intercontinentalu, pane řediteli?
Nastoupil jsem v roce 1985 a byl jsem tam do roku 2005.
Za Vašeho vedení hotelu probíhala první rekonstrukce, ta se týkala restaurace
Zlatá Praha, podíleli se na ní členové původního týmu, např. Zbyněk Hřivnáč, Karel
Koutský...
Ano, ale to byly jen „kosmetické“ úpravy, měnil se nábytek, na původní interiér,
lustry, se nesahalo.
Probíhaly v té době i jiné rekonstrukce?
Ty pak probíhaly až po revoluci. Hotel samozřejmě vydělával neskutečné peníze,
které před revolucí skončily u ČEDOKu. A teprve po revoluci – měli jsme výhodu,
že hotel byl v té době už 20 let starý, tak jsme se snažili, aby k rekonstrukci došlo.
K té nedošlo, ale aspoň jsme měli šanci si mezi sebou všechno z toho provozního
hlediska sesumírovat a říct, co by bylo potřeba udělat. Takže když bylo po revoluci
a přišli noví majitelé, tak ta šance byla podstatně větší, protože majitelé museli
uznat, že když náš zisk byl skoro 0,5 miliardy ročně, tak by se snad nějaký milión do
obnovy měl investovat.
Dokdy existovala vinárna v suterénu?
Do rekonstrukce v 90. letech, asi do roku 1994, 1995.
A noční klub v 8. patře skončil také v 90. letech?
Také. Zahraniční obchodníci, co jezdili před revolucí, byli zvyklí v pondělí přijet
a v pátek odjet. Pracovali tím stylem, že dopoledne dvě hodiny pracovali, pak šli
v poledne s obchodními partnery na oběd a večer strávili v baru. To se samozřejmě
237
Change language