Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
IV.2
Betony v hotelu
Intercontinental
Petr Cikrle, Patrik Bayer, Pavla Rovnaníková
Hotel Intercontinental byl vystavěn v letech 1968–1974 podle projektu ateliéru Epsilon.
V době výstavby hotelu byla technologie výroby betonu již na poměrně vysoké
úrovni, ale přesto se odlišovala od technologie současné. Pro zlepšení vlastností
jak čerstvého betonu, tak i zejména mechanických vlastností a odolnosti proti degradaci
ztvrdlého betonu, se začaly používat některé přísady. Pro zajištění optimální
zpracovatelnosti při co nejnižším vodním součiniteli byla v době výstavby používána
téměř výlučně plastifikační přísada s názvem Plastifikátor S. Tuto přísadu vyráběly
Slovenské celulózky a papierně v Ružomberoku jako vedlejší produkt výroby celulózy.
Jednalo se o ligninsulfonan sodný, který se dávkoval v rozmezí 0,1 až 0,5 % sušiny
na hmotnost cementu. 1
Dle citovaného zdroje snižovala tato plastifikační přísada, při zachování konzistence,
dávku záměsové vody o cca 12 až 17 %. Pro urychlování tuhnutí cementu
byly používány přísady na bázi chloridů, což ovšem podstatným způsobem zvyšovalo
riziko koroze výztuže. 2
V 60. a 70. letech minulého století byly při realizaci železobetonových staveb
používány cementy, uvedené v normě ČSN 722121 3 , která uváděla cementy portlandský,
struskoportlandský a pucolánový. Od roku 1972 byly jednotlivé druhy cementů
specifikovány ve zvláštních normách. 4 Cement byl charakterizován tzv. vaz-
Stanovení statického modulu
pružnosti (foto Petr Cikrle, 2019).
1 PAVLÍK, Adolf – DOLEŽEL, Jaroslav – FIEDLER, Karel. Technologie betonu. Praha 1973, s. 73.
2 ROVNANÍKOVÁ, Pavla – TEPLÝ, Břetislav. Obsah hydroxidu vápenatého v betonech se silikátovými
příměsmi – důležitý faktor při posuzování životnosti betonových konstrukcí. Beton TKS 9, 2009, č. 2,
s. 68–72; ROVNANÍKOVÁ, Pavla – TEPLÝ, Břetislav. Stanovení povrchové koncentrace chloridů spojením
laboratorních zkoušek a analytického modelu. Beton TKS 10, 2010, č. 4, s. 75–77.
3 ČSN (Československá státní norma) 722121 Cement portlandský, struskoportlandský a pucolánový. Úřad
pro normalizaci a měření. Platnost od 1956, zrušena 1972.
4 ČSN 722121 Portlandský cement. Úřad pro normalizaci a měření. Platnost od 1972, zrušena 1994; ČSN
722122 Struskoportlandský cement. Úřad pro normalizaci a měření. Platnost od 1972, zrušena 1994;
ČSN 722123 Vysokopecní cement. Úřad pro normalizaci a měření. Platnost od 1972, zrušena 1994; ČSN
722124 Silniční cement. Úřad pro normalizaci a měření. Platnost od 1972, zrušena 1994; ČSN 722125
Síranovzdorný cement. Úřad pro normalizaci a měření. Platnost od 1972, zrušena 1994.
217
Change language