Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Marie Rychlíková, stolní lampy,
hotelový pokoj (archiv Karel Filsak ml.).
zoval soubor nápojového skla (masivní poháry s plastickým logem hotelu od Jiřího
Rathouského). Tento soubor byl určen pro „lidovější“ prostory suterénní vinárny,
stejně jako jídelní soubor těžké glazované keramiky (jídelní servis podle návrhu Václava
Šeráka vyrobilo družstvo JIHOTVAR, dílna Hrdějovice). Pro další hotelové restaurační
provozy byly určeny naopak subtilnější jídelní a nápojové soubory. Podle
návrhů výtvarníka Milana Königa byl v podniku Moser vyroben soubor krystalového
nápojového skla (s vyzlaceným logem), v různých variantách. Podle návrhu Jaroslava
Ježka zase vzniklo několik typů porcelánových souborů vycházejících z jeho
slavného typu Bianca z roku 1969. Potištěny byly převážně dekorem Jiřího Rathouského,
vycházejícím z jeho grafických návrhů vizuálního stylu hotelu 22 (vyrobil n. p.
Karlovarské sklo, Dalovice). Servis byl používán v restauracích typu brasserie či ve
Zlaté Praze. Pouze pro noční klub byl zvolen jiný typ, servis tenkostěnného nápojového
skla, navržený jedním ze slovenských sklářských výtvarníků, Jaroslavem Tarabou
23 a vyrobený v n. p. Lednické Rovné (součást SKLO-UNION), kde tento výtvarník
působil. Některé kusy z původních jídelních servisů jsou stále v hotelu částečně zachovány
(například v zaměstnanecké jídelně), v běžném provozu dnešních restaurací
(Primátor v přízemí nebo Zlatá Praha v 8. patře) se ale používá současné vybavení.
V rámci přípravy publikace se podařilo shromáždit vzorky z původních především
jídelních souborů, posbírané na různých místech po celé České republice. 24 Původní
hotelové příbory byly vyrobeny n. p. Toner z Moravské Třebové (továrna nerezu),
jednalo se o typy SANDRIK, ROSTEX či TONER.
22 K jeho grafickým návrhům pro hotel viz část Lovecké salonky a pozn. č. 127.
23 HOFFMANN, J. S. The Intercontinental hotel in Prague, an attempt to create an artistic environment.
Glass review 12, 1974, s. 22.
24 Jedná se o náhodně nalezené kusy z jídelních provozů (rekreační střediska, pražská nemocnice Na
Františku, v současné době jsou to i oblíbené položky v rámci internetových aukcí).
126
Change language