Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
František Ronovský, obraz Vzpomínka
na Paříž (detail), dnes součástí
salonku Diana, současný stav (foto
Roman Polášek, 2018).
zejména série enkaustik na dveřích dřevěných kabinetů v interiérech velvyslanectví
v Dillí, dokončovaného 1971. 152 Oficiální spolupráce hotelu s Františkem Ronovským
je doložena v písemné korespondenci, zvoucí Ronovského dne 7. června 1974
k předvedení zadaných děl v klubu Mánes pro posouzení uměleckou komisí. 153 Zde
se dostáváme k zajímavé souvislosti, vedle Ronovského byli ten den pozváni k prezentaci
i další dva malíři, Vladimír Tesař a Mikuláš Medek. V. Tesař byl rovněž známý
z předchozí spolupráce na velvyslanectí v Dillí, v hotelu posléze úspěšně realizoval
výmalbu stropu v prostoru nočního klubu Interconti.
Avšak Mikuláš Medek, oblíbený autor a častý spolupracovník Karla Filsaka,
s nímž ho spojovala podobná duchovní rovina vnímání světa, byl po roce 1970
v době sílící normalizace již ideologicky zcela nepřípustný. Obtížné bylo prosadit ho
jako autora již při realizaci interiérů ruzyňského letiště ve 2. polovině 60. let, 154 natož
v době sílící normalizace po roce 1970. O Medkovi není v žádném dobovém textu
ani zmínka, rovněž Hoffmann ho v textu po realizaci pochopitelně neuvádí. Nevzpomněli
si na něj ani spoluautoři interiérů. 155 Překvapivé zjištění bylo, že v rodinném
archivu dědiců 156 se dochovala řada oficiální korespondence dokazující, že byl ještě
v roce 1972 vybrán a schválen pro realizaci dvou pláten právě do prostor kongresového
sálu. Tedy na místo, kde byl nakonec umístěn Festival Františka Ronovského.
152 Velvyslanectví v Novém Dillí (1966–1971).
153 Osobní konzultace a archiv Adéla Procházková (vnučka) a Eva Kosáková (dcera M. Medka), 2018.
154 Věnuje se tomu autorčin ranější článek HUBRTOVÁ, Kateřina. Umění ve veřejném prostoru – srovnání
areálů dostavby ND a areálu letiště v Ruzyni. Zprávy památkové péče 72, 2012, č. 5, s. 381–388.
155 Osobní konzultace O. Novotný, viz pozn. 6.
156 Rodinný archiv A. Procházková, E. Kosáková.
182
Change language