Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
nové Šrámkova kolektivu tak například ani nevěděli, kdo všechno „panu profesorovi
pomáhá“. 43 Jednotliví spoluautoři nepřicházeli vzájemně do styku, neměli šanci se
potkat. 44
Ateliér BETA, později Ateliér 2 v rámci PÚ VHMP
(Projektový ústav Výstavby hlavního města Prahy)
Vzhledem k předchozí spolupráci, byl ateliér architekta Jana Šrámka, v počátcích
člena Filsakova kolektivu, později jeho blízkého a častého spolupracovníka, očekávanou
volbou. Šrámkův užší tým již prokázal své schopnosti rovněž při samostatných
zakázkách, nejprve u velvyslanectví v Londýně, oceněné britskou cenou, později
při realizaci velvyslanectví ve Stockholmu. V jeho ateliéru vynikali mladí architekti
v čele s Janem Bočanem, Zdeňkem Rothbauerem a Oldřichem Novotným, kolektiv
byl s každou zakázkou sebevědomější a samostatnější. V případě hotelu je doplňoval
o pár let starší Zbyněk Hřivnáč. Hřivnáč měl blíže Filsakovi, už dříve byl součástí
Filsakova týmu jako interiérový architekt na řadě zakázek. Interiéry ale v minulosti
tvořil často právě s Janem Šrámkem, s nímž má společnou řadu realizací. 45 Po smrti
Jana Šrámka se od jeho kolektivu vzdálil a na přestavbě interiérů hotelu po roce
1985 pracoval již opět s Karlem Filsakem a Filsakovým nástupcem v projektovém
ústavu (PÚ VHMP, Ateliér 5), architektem Karlem Koutským. 46
Úkolem kolektivu Jana Šrámka bylo vytvořit podobu většiny společenských
prostor v přízemí (hotelová hala, koktejl bar, snack bar, Lovecké salonky, ball room
neboli dnešní kongresový sál). V dalších podlažích měli na starosti ředitelství s administrativním
zázemím (první patro) a dále veškeré hotelové pokoje 47 (první až sedmé
patro). Korunou celé stavby se měla stát ze tří stran prosklená restaurace Zlatá
Praha v nejvyšším podlaží (osmé patro). Jednoznačná podoba hotelové haly a přilehlých
barových prostor nebyla určena a prostory často vycházely ze zkušeností
týmu z předchozích nebo souběžně probíhajících realizací (Londýn, Stockholm). Naproti
tomu jihovýchodní část dispozice s Loveckými salonky měla prezentovat současnost
tehdejšího Československa, především z pohledu jeho přírodního bohatství,
které bylo rovněž významnou součástí lákadel cestovního ruchu. Pozoruhodná
expozice nazvaná Začarovaný les od sochaře M. Hejného tvořila k těmto salonkům
jakési předpolí. Ball room (podle potřeby sloužící jako taneční nebo konferenční
sál) měl stanovený spíše obecně slavnostní charakter bez konkrétního tématu. Díky
pozoruhodným skleněným lustrům, obrazům v předsálí a nápaditému řešení stěn
sálu otočnými panely (pro navození odlišné atmosféry pomocí dvojího povrchu) již
žádné další téma nepotřeboval. Zatímco přízemní a suterénní restaurace (navrhované
Cubrovým kolektivem) byly koncipovány jako lidové, tradiční, s odkazem na
43 Například spolupráce architektky Zdenky Novákové nebyla donedávna nikde zaznamenána.
44 Konzultace O. Novotný, Z. Rothbauer, viz pozn. 6.
45 Zbyněk Hřivnáč (1931), architekt. Podílel se s ním na interiérech velvyslanectví v Pekingu, Sofii, Brasílii,
navrhoval interiéry kanceláří ČSA v Berlíně, Bělehradě, interiéry Stálé mise OSN v Ženevě, velvyslanectví
v Londýně a Dillí.
46 Adaptace interiérů hotelu po roce 1985.
47 Výjimku představovalo tzv. prezidentské apartmá.
134
Change language