Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
František Cubr a kol., brasserie
(Cechovní síň), 70. léta (archiv hotelu
Intercontinental).
Brasserie (dnešní restaurace
Primátor), současný stav (foto Roman
Polášek, 2018).
lupráci s Ústředím lidové a umělecké výroby. Kafkovy dřevěné plastické desky jsou
dochovány z větší míry, byť v dnešním prostoru jsou aplikovány pouze na stropě.
Původně ale byly osazeny i na vertikálních příčkách dělících prostor. Strop zůstal
zachován i po rekonstrukci v roce 2012, což je především zásluha autorů rekonstrukce.
114 V ryze současném interiéru vyznívá překvapivě dobře.
Stěny restaurace byly částečně bílé, omítané, částečně s dřevěným obkladem.
Součástí původního prostoru, který se zároveň projevil i do exteriéru, byla realizace
souboru okenních vitráží od Jiřího Jíry. 115 Vitráže jsou v rámci restaurace dodnes
dochované a tvoří nedílnou součást interiéru (dvě úzké samostatné vitráže v hlavním
prostoru). Vícedílná vitráž, situovaná směrem k nábřeží, je na původním místě,
v Osace, v letech 1967–1968 reliéfní betonová zeď, Brno-Lesná pro arch. Rudiše.
114 O rekonstrukci ateliérem Len+K více viz kapitolu Matyáše Kracíka.
115 Josef Jíra (1929–2005), malíř, grafik. Spoluúčast interiéry Expo 58 v Bruselu. Jeho obrazy, v nichž se často
objevuje jako symbol otevřené oko, často vyjadřují úzkost a obavy o osud člověka v moderní době. Tentýž
motiv i na vitráži v hotelu.
160
Change language