Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Jan Šrámek a kol., interiér dvou propojených Loveckých salonků,
70. léta (archiv hotelu Intercontinental).
Jan Šrámek a kol., interiér salonku s kruhovým stolem, 70. léta
(archiv hotelu Intercontinental).
Lovecké salonky, situované po levé straně koridoru, naproti Hejného sloupům,
byly navrženy jako tři malé prostory, jejichž velikost byla ale variabilní. Posuvné dělící
skládací stěny umožnily propojení dvou nebo všech tří salonků v jeden velký
prostor. Příčky salonků směrem do chodby byly ze dvou třetin tvořené prosklenou
stěnou krytou uvnitř závěsem, s dřevěnou přepážkou v horní části. Vnější stěna salonků
je zachována dodnes, dveře jsou kazetové, celodřevěné, rámované z obou
stran úzkým pásem stěny z pohledového betonu. Nade dveřmi je umístěn graficky
pojednaný terč – kruhový znak s názvem salonku. Jejich původní názvy Petr, Hubert
a Diana odkazovaly v rámci ideového konceptu k symbolickým postavám světců
a starověkých božstev spojených s lovem. Grafické symboly v kruhových terčích
byly dílem Jiřího Rathouského, kromě názvu obsahovaly i grafickou zkratku – symbol
dané postavy (ryba, šíp). 126
V souvislosti s interiérovými změnami po roce 1990 a znovu po roce 2000, se
měnila i podoba interiérů salonků, vznikl nový velký salonek po pravé straně chodby
(Vlasta), původní Primátor v zadní části dispozice byl přejmenován na Dianu, původní
salonek Diana byl přejmenován na Václava. Byly vytvořeny dva nové grafické
terče nad vstupní dveře (Vlasta, Václav) ve stylu původních, oba totožné, s obrázkem
stylizované květiny, svědčící o nepochopení původního konceptu „loveckých“
salonků (obecně asi byly zvoleny postavy z české historie a pověstí).
Na tomto místě je třeba se zmínit také o autoru jednotného vizuálního stylu
hotelu Intercontinental, který je dílem grafika Jiřího Rathouského. 127 Jiří Rathouský,
126 Petr – patron rybářů, Hubert – patron lovců a rybářů, Diana – římská bohyně lovu, obdoba řecké Artemis.
127 Jiří Rathouský (1924–2003), typograf a grafik. Spoluúčast na EXPO 1958 Brusel, EXPO 1967 Montreal,
EXPO 1970 Osaka, 1970–1974 pro Dopravní podnik hlavního města Prahy písmo Metron i vizuální
podobu stanic i celkové řešení info systému metra, info systém hotelů Parkhotel nebo Thermal.
170
Change language