Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
stvem kultury ČR. 9 Jednoduchá a levná tvorba digitálních modelů trojrozměrných
objektů s její pomocí má bohužel svá omezení, a právě v případě digitalizace umělecké
výzdoby a dalších prvků v interiéru hotelu Intercontinental se naneštěstí setkáváme
s řadou z nich. Obecně je totiž pomocí fotogrammetrie komplikované zachytit
předměty průhledné, průsvitné a lesklé. Software nedokáže na jednotlivých
fotografiích dobře „rozpoznat“ povrch zobrazeného předmětu, a proto ani přesně
zpracovat digitální 3D síťový model. Tento problém lze poměrně jednoduše vyřešit
dočasným pokrytím povrchu fotografovaného objektu vrstvou lehce odstranitelné
barvy, ale bez dostatečných zkušeností je obtížné garantovat, že na zobrazovaném
předmětu, např. v drobných pórech jeho povrchu, nezůstanou žádné stopy po barvivu,
případně že nebude žádným způsobem znečištěno okolí předmětu. V době
vzniku této publikace byly zkoumány možnosti a způsoby úspěšného 3D zachycení
uměleckých artefaktů a originálních osvětlovacích těles Reného Roubíčka v kongresovém
sále a Huga Demartiniho v restaurantu Zlatá Praha a skleněných okenních
plastik dua Libenský – Brychtová.
Příklad výsledného síťového modelu jedné z litých skleněných plastik je možno
vidět na obrázku na předcházející straně. Síťový model povrchu není na rozdíl od
skutečnosti dostatečně hladký a ostré hrany jednotlivých dílů jsou pouze naznačeny.
K jeho vytvoření bylo použito 43 fotografií a výsledná síť popisující povrch reliéfu
a jeho nejbližšího okolí má 52 544 trojúhelníků. Hra světel na skleněných plochách,
která focení z různých úhlů provází, je skutečnou komplikací. Finální model, který je
doplněn texturou, naopak vypadá realisticky a pro potřeby začlenění do digitálního
modelu hotelu nebo virtuální reality je dostatečný. Při tomto typu prezentace je jeho
věrnost při srovnání s čistě matematickým modelem, vytvořeným pomocí NURBS křivek
a ploch, výhodou. Poloha přesných hran „NURBS“ modelu však byla odvozena
z tvaru mračna bodů, které je mezikrokem ve fotogrammetrickém postupu.
Modelované osvětlovací těleso
Reného Roubíčka (vlevo), digitální
síťový model vytvořený pomocí
fotogrammetrie – mračno bodů
a síťový model s texturou (vpravo).
9 BREJCHA, Marcel – BRŮNA, Vladimír – MAREK, Zdeněk – VĚTROVSKÁ, Bára. Metodika digitalizace, 3D
dokumentace a 3D vizualizace jednotlivých typů památek. Ústí nad Labem 2015, s. 35.
210
Change language