Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
již od 30. let, 67 se v rámci společné práce věnoval především návrhům nábytku, vždy
šlo ale o vzájemnou spolupráci, bok po boku. Počátky jejich působení byly spojeny
s firmou Tomáše Bati, k níž se dostali přes účast na světové výstavě v New Yorku,
v roce 1939. V poválečných letech se už plně věnovali výstavní činnosti.
Cubrův tým se tedy ujal realizace podoby několika významných interiérů, zejména
různých typů restauračních zařízení sloužících i pro veřejnost. Jejich úkolem
bylo vytvoření specifických restauračních prostor s jasným scénářem, podobně jako
u výstavních expozic. Hlavní restaurace v přízemí, nabízející českou kuchyni, především
na denní bázi, byla označována jako brasserie nebo Pražská restaurace. Z původního
konceptu se v některých materiálech zachoval název Cechovní síň, prakticky
ale neužívaný, odkazující k původní ideji – asociaci na staré shromažďovací a jednací
síně staropražských cechů a řemeslníků. Této koncepci napomáhalo autorské zařízení
v podobě výtvarně řešených svítidel (těžké kovové zvonce) a plasticky řešených
stropních kazet s obrazy na motivy cechovních znaků. Neobvyklé, ale pro Cubra
charakteristické, bylo členění prostoru pomocí částečných přepážek. Atmosféru
pražského pivního nebo vinného sklípku měla představovat lidová vinárna v suterénu,
jejíž součástí bylo i zákoutí s uměle vytvořenou klenbou – tzv. mázhaus. Naopak
noční klub Interconti v posledním podlaží hotelu, sousedící s restaurací Zlatá Praha,
byl laděn zcela odlišně. Snová až magická atmosféra příběhů ze staré Prahy a jejích
tajemných legend byla nejblíže scénograficko-divadelním inscenacím realizovaným
Cubrovým týmem na světových výstavách. V osmém patře byly realizovány ještě
dva samostatné salonky, Belveder a Loreta, užívané pro menší společnost. O jejich
podobě se nezachovaly bohužel žádné doklady ani obrazové materiály.
Zdenka Nováková, skica interiéru
(vinárna), akvarel
(archiv Magdalena Cubrová).
67 V roce 1937 si spolu založili architektonickou kancelář na Václavském náměstí. O něco starší Josef Hrubý,
který tvořil součást kolektivu na EXPO v Bruselu 1958, se k nim poprvé připojil v soutěži na hotel Jalta až
v roce 1954.
140
Change language