Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Bourání ghetta během asanace,
pohled z Josefovské ulice k severu.
Vzadu na konci budoucí Pařížské
(nejdříve Mikulášské) třídy
Velkodvorská synagoga (s valbovou
střechou) a škola čp. 886 (foto Jindřich
Eckert, 1905, NPÚ, GnŘ, Sbírka
fotografické dokumentace,
F 2.519 SKF).
Nově založená Pařížská třída, navazující na Čechův most, o šířce 24 m a poměru
šířky ku výšce domů 1:1 se držela doporučení stavebního řádu, přičemž v ostatních
částech poasanační výstavby rozhodně tak velkorysé poměry nebyly.
„Zájem se soustřeďoval na výstavbu Pařížské třídy, původně Mikulášské ulice,
nazvané na počest cara Mikuláše, realizované jako jediný z projektovaných bulvárů
směřujících do Staroměstského náměstí. Autory domů zde byli přední architekti.“ 17
Těmi jsou míněni např. Rudolf Kříženecký, Jan Koula, Alois Dlabač, Matěj Blecha,
Josef Vejrych a další. V architektuře domů se projevoval individuální eklektický sloh
se secesními tendencemi. Nároží zvýrazňovaly věže. Čistá secese se projevuje až od
roku 1907, např. dům čp. 131, Pařížská 28 od K. V. Maška, profesora ornamentální
malby na UMPRUM.
Půdorysy domů v Pařížské třídě i jinde byly obdobné – příčný trojtrakt hloubky
14 m, dle stavebního řádu. Ve středu přízemí byla vstupní chodba, schodiště orientované
do dvora, rizalit schodiště ve dvorním průčelí. Pokoje se obracely do ulice,
kuchyň, záchod, spíž i pokojík služky do dvora.
V místě dnešního hotelu Intercontinental a piazzetty před ním (náměstí Miloše
Formana) vznikl po asanaci starší zástavby blok domů – Pařížská (tehdy Mikulášská)
– Sanytrová – Elišky Krásnohorské – Bílkova, hotel částečně zasahuje i do vedlejšího
bloku vymezeného ulicemi Elišky Krásnohorské – Sanytrová – Dušní – Bílkova.
Blok domů na místě hotelu a piazzetty byl dokončen v roce 1909, přičemž
nárožní dům čp. 883 Pařížská/Sanytrová, s prvky historismu, stál již roku 1907 a sousední
nárožní dům čp. 884 Elišky Krásnohorské/Sanytrová, čistě secesní, byl dokončen
roku 1909. K jednotlivým, dnes již neexistujícím, domům se nepodařilo zjistit
mnoho informací. Nárožní pětipodlažní dům čp. 884 měl dle fotodokumentace fasády
s arkýři završenými terasami, nároží věžovitě ukončené, měl atiky a štíty. Dům
17 LÍBAL, Dobroslav – MUK, Jan. Staré Město pražské (pozn. 4), s. 476–483.
72
Change language