Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
V.2
Rozhovor s architektkou
Zdenkou Novákovou,
7. 2. 2018, 31. 5. 2019
Anna Schránilová
Paní architektko, vy jste byla spolupracovnicí architekta Cubra, které prostory tento
tým v hotelu navrhoval? Čím byly charakteristické?
V hotelu Intercontinental jsme řešili čtyři hlavní soubory prostorů – Pražskou
restauraci (brasserii) a Primátorský salonek v přízemí, Lidovou restauraci v suterénu,
noční klub s vinárnou a se salonky v osmém patře. Každý z těchto prostorů měl
svou vlastní atmosféru, dotvořenou soudobými výtvarnými díly provedenými na
zakázku pro předem vybraná místa. Výjimkou bylo prezidentské apartmá v šestém
patře a salon krásy v suterénu, kde místo soudobých výtvarných prostředků byly
použity starožitné prvky v solitérní pozici.
Pražská restaurace v severním traktu přízemí měla tři sály, největší z nich, tzv.
Cechovní síň, měla přiznanou stropní konstrukci. Prostor byl členěn dělícími stěnami
s povrchovou úpravou z pohledového betonu, které byly v určité výšce přerušeny
vodorovnými průřezy pro optické propojení. Atmosféru staré Prahy navozovaly
dřevěné reliéfy na téma pražských cechovních znaků umístěné mezi trámy v celé
ploše stropu, které vytvořil Čestmír Kafka, a plejáda spuštěných svítidel ve tvaru
kravských zvonců od Vladimíra Janouška. Vitráž od Josefa Jíry ve fasádní stěně vnesla
barevný akcent a pocit starodávné pohody. Rovněž krb dotvářel atmosféru.
Primátorský salonek uzavíral severní trakt přízemí, v solitérní pozici vedle
schodiště. Byl určen pro přijímání důležitých hostů. Významnou funkci potvrzovalo
zařazení monumentálního výtvarného díla na celé ploše hlavní stěny (art-protis od
Aloise Fišárka) a podhled souboru specifických svítidel, která byla zadána k vytvoření
Jiřímu Novákovi. Prostor tak působil až zámeckým dojmem. (Svítidla ve všech
hlavních prostorech byla řešena atypicky, ať již výtvarníky nebo podle našich propozic
byla vyrobena družstvem Napako nebo Zukov.)
234
Change language