Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
(zvlášť interiérů) zůstává u amerických návrhů na konvenční a komerční úrovni, která
by naši veřejnost neuspokojila“. 7
Český investor, společnost ČEDOK, ve spolupráci s architekty prosazoval, aby
stavbu, a zvláště interiéry, řešili čeští architekti, s uplatněním českých umělců a ve
spolupráci s americkými odborníky. Od počátku se tedy okolo projektu hotelu vyskytovalo
velké množství lidí. Jen na řešení exteriérů se podíleli, vedle architektů,
přinejmenším dva výtvarníci. Interiéry měly být specifické v každém detailu, proto
byly ke spolupráci osloveny osvědčené osobnosti. Vytvořily se dvě samostatné skupiny
architektů (kolektiv Jana Šrámka a kolektiv Františka Cubra), s nimiž spolupracovaly
téměř dvě desítky samostatných výtvarníků. Další výtvarníci byli navázaní ve
spolupráci s tehdejšími výtvarnými institucemi, především Ústavem bytové a oděvní
kultury (ÚBOK), Krásnou jizbou provozovanou při Ústředí lidové umělecké výroby
(ÚLUV) nebo Institutem průmyslového tvarování (později designu). 8
Aby autoři obhájili velkorysou a mnohdy až marnotratnou koncepci, zaměřili
se na to, co považovali za specificky české, a vymezili se tak oproti standardizovaným
postupům západní společnosti. To byl silný argument v době dokončení stavby,
kolem poloviny 70. let, v době, kdy se měnily vedoucí posty projektových organizací
a kdy se spolu se sílící normalizací autoři museli sami obhajovat proti tak oblíbenému
nařčení z tzv. kosmopolitismu. 9 Na jejich podporu byly publikovány pozitivně
laděné texty převážně z pera Otakara Nového. 10 Že k prosazení jiné koncepce
bylo zapotřebí značného úsilí, je zřejmé. A hlavní zásluhu nesou právě autoři stavby
v čele s Karlem Filsakem, pravděpodobně s podporou tehdejšího Útvaru hlavního
architekta vedeného Jiřím Voženílkem. Při vytváření vnitřního funkčního organismu
hotelu se stal velkým Filsakovým podporovatelem Rudolf Hofman, konzultant stavebního
provozu a rovněž provozní ředitel hotelu, působící zde v průběhu realizace
až do roku 1975. 11 S ním Filsak vytvořil pevně spojený tandem společně zdolávající
mnohé vnější, tj. především investorské zahraniční i vnitrostátní, překážky. Hofman
přidával českou tradici v dalších rovinách, odkazem na historickou i současnou gastronomii
a proslulou slovanskou pohostinnost ve spojení s plánovanou nabídkou
špičkových služeb, personálu, hudebních, společenských a módních produkcí, jako
místo setkávání pro soudobé osobnosti kulturního i politického života. Na tom hotel
ostatně stavěl i v letech po svém dokončení.
7 FILSAK – BUBENÍČEK – ŠVEC. Návrh mezinárodního hotelu (pozn. 1), s. 365.
8 Řada těchto výtvarníků zůstává anonymní pod hlavičkou příslušné instituce či jako spolupracovníci.
9 ŠEVČÍK, Oldřich – BENEŠ, Ondřej. Architektura 60. let, „zlatá šedesátá léta“ v české architektuře 20.
století. Praha 2009, s. 292.
10 NOVÝ, Otakar. Praha v architektuře naší generace. In POCHE, Emanuel, ed. Praha našeho věku (čtvero
knih o Praze). Praha 1978, s. 137.
11 Než byl z politických důvodů a ekonomických nesrovnalostí v roce 1975 odvolán. Jeho roli zdůrazňuje
ŠEVČÍK – BENEŠ (pozn. 9), rovněž CUBR, František (rukopis) pro M. Cubrovou, 1974. Pozici zastával
v letech 1968–1975.
121
Change language