Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Servírky hotelu Intercontinental
v krojích, 70.–80. léta (archiv hotelu
Intercontinental).
Vznik výtvarné koncepce
Podle pamětníků přišli američtí investoři s představou tradičního řetězcového hotelu
oživeného něčím specifickým. Jednou z jejich představ bylo, že by vnitřní prostory
byly pojednány ve stylu zaoceánského parníku, např. hotelový pokoj jako kajuta
lodi, restaurace jako lodní paluba a podobně, s čímž se čeští architekti nemohli ztotožnit.
12
„Američani tehdy Intercontinental chtěli udělat podobným způsobem, jako
dělali všechny hotely. Tvrdili, že se jejich hosté, většinou Američani, musejí cítit jako
doma … A Filsak je přesvědčil, že je to nesmysl, že tam má být prostředí, které dýchne
nějakou atmosférou toho města, do kterého přijeli.“ 13
Stavba tedy musela mít svou přidanou hodnotu. Český investor, cestovní
společnost ČEDOK, prosazovala prezentaci Československa jako atraktivní destinace
cestovního ruchu, ukazující historické i současné přírodní bohatství a možnosti
země. Do interiéru se měla promítnout rovněž česká historie, tradice země s odkazem
na zručnost jejích obyvatel, připomenutím např. činnosti řemeslnických cechů.
Objevily se další odkazy na středověkou minulost (magická atmosféra z pražských
pověstí a legendy ze staré Prahy, klášterní prostředí) nebo připomínka noblesní
atmosféry secesní Prahy na přelomu 19. a 20. století. Vedle stylizovaných, téměř
zámeckých interiérů, byly navrhovány prostory připomínající síně staropražských
cechů, asociace na templářské sklepy či pražské pivnice a vinné sklípky.
Dalším faktorem, který bylo nutno vzít v úvahu, bylo citlivé zasazení v kontextu
historického prostředí, umístění stavby uprostřed starobylého Starého Města
a Josefova. Tento ohled se projevil nejen ve vnitřní koncepci, ale především v pojetí
12 O nepřijatelnosti podobných představ se zmiňovali rovněž spoluautoři interiérů, viz pozn. 6.
13 ŠVÁCHA, Rostislav a kol. Jan Bočan. Praha 2012, s. 61. Zaznělo v rozhovoru se Z. Rothbauerem.
122
Change language