Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Jan Šrámek a kol., hotelová hala,
pohled od recepce, 70. léta (archiv
rodiny Hejných).
plasticky rozvlněný kovový krb dosahující až do stropu a vizuálně tvořící středobod
celého prostoru, dílo sochaře Miloslava Hejného. 79 Při pozdějších rekonstrukcích,
kdy krb zůstal v prostoru jako solitér, pozbyl svoje původní opodstatnění. Krb byl
původně navržen jako funkční předmět, jednalo se vlastně o rozsáhlé krbové těleso
z nýtovaného a svařovaného černého plechu o dvou prosklených otvorech
do ohniště, kovaného roštu a příslušenství s mosaznými rukojeťmi, jeho součástí
byl původně i sběrač a rošt s krbovým nářadím. V 90. letech byl ale krb zaslepen
a „z funkčního vybavení se stal zaslepením ohniště inertní plastický objekt“. 80 Začátkem
roku 2016 rozhodlo vedení hotelu o jeho odstranění, k čemuž došlo v průběhu
roku 2017. V rodinném archivu Hejných se dochoval nejen cenný zápis z jednání,
který se vyjadřuje k probíhajícím zakázkám na vnitřní zařízení a některá umělecká
díla, ale i rozklad nabídky na zhotovení Hejného realizací. Ke krbu se konkrétně
vztahuje informace: „V červnu 1972 podaly Spojené ocelárny n. p. Kladno rozklad
nabídky na dodávku ocelového krbu. Na základě jednání se sochařem vyjmenovaly
předmět zakázky na “kompletní krb včetně sběrače, roštu a krbového nářadí“.“ 81
V ateliéru sochařova syna je dodnes zachován finální model ke zhotovení krbového
tělesa z kovu, ale rovněž i několik sádrových modelů ukazujících autorovu genezi
k výslednému tvaru.
Prostor hotelové haly byl zařízen již na pohled pohodlnými sedacími soubory.
Jednalo se o rozložitá čalouněná křesla a sedačky, zkombinované s odlehčenějšími
79 Miloslav Hejný (1925–2013), sochař, kreslíř, designér a ilustrátor. Jako sochař se věnoval monumentální
tvorbě, kromě krbu a sloupů, „Začarovaný les“ do IHC, je i autorem pomníku obětem výpravy
v Huascaránu a dalších realizací ve spojení s architekturou.
80 HEJNÝ, Kryštof. Miloslav Hejný, sochařské a kreslířské dílo 1956–1972 – pokus o zasazení do kontextu.
Bakalářská práce, Univerzita Karlova. Praha 2017, vnuk sochaře Miloslava Hejného.
81 Zpráva umělecké komise IHC (archiv rodiny Hejných).
147
Change language