Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Miloslav Hejný, krb, hotelová hala,
1974 (archiv rodiny Hejných).
kusy kožených křesel s dřevěnými ohýbanými područkami i tvarovanými opěradly. 82
Charakteristické jsou solitérní odlehčené stolky i policové sestavy či stolky z ohýbané
dýhy známé již z interiérů ve Stockholmu. Tento nábytek byl v monografii o Janu
Bočanovi připisován převážně jemu, na závěr se ale přece jen objevuje odkaz na
Bočanovu zpověď z roku 2006, kde sám Bočan klade důraz na tým spolupracovníků,
se kterými realizoval své projekty. 83 Mezi ně patřil také Zbyněk Hřivnáč, Zdeněk
Rothbauer či Oldřich Novotný, s nimiž spolupracoval až do 80. let. Nábytek byl doplněn
autorskými kusy svítidel, stolních lamp umístěných na stolcích, z kombinace
kovu a skla, které navrhl sklář a výtvarník Pavel Hlava ve spolupráci s architektem
Pavlem Grusem 84 (skleněné tvarované broušené). Z dochovaných fotografií je patrný
rovněž soubor několika vysokých stojacích lamp v nadživotní velikosti, zřejmě
od týchž autorů. 85 Pavel Hlava, zmíněný v zápise zasedání poradní Umělecké rady
ředitele Hofmana, měl předložit vzorky barev na lampy. Z něj se dozvídáme informaci
ohledně barevnosti, na černobílých fotografiích jinak neidentifikovatelnou:
„s. Hlava bude požádán, aby předložil větší sortiment barev s tím, že by mezi nimi
měla být zejména výrazně rubínová, lahvově zelená a citrinová“. 86 Součástí haly u recepce
měl být původně i jeden z obrazů ze souboru Františka Ronovského, o jeho
podobě ale nemáme informace. 87
82 Vyrobeno většinou v Dřevopodniku Holešov.
83 KARASOVÁ, Daniela. Interiérová a nábytková tvorba Jana Bočana. In ŠVÁCHA, Rostislav a kol. Jan Bočan.
Praha 2012, s. 96–98.
84 Pavel Hlava (1924–2003), sklářský výtvarník, navrhující pro ÚBOK, rovněž předseda Oborové výtvarné
rady s. p. Crystalex. Je autorem několika typů skleněných stolních i stojacích lamp. Spolupracoval
s kolegou z ÚBOKu, Pavlem Grusem (1935), který současně jako podnikový výtvarník pro v. d. NAPAKO
převáděl návrhy ÚBOKu do výroby.
85 Osobní konzultace Tomáš Hlavička, sklářský výtvarník Tomáš Hlavička a zeť P. Hlavy.
86 Zpráva komise, archiv rodiny Hejných, rovněž v pozn. 80.
87 O Ronovského souboru viz dále. Přítomnost obrazu je doložena pouze ústním svědectvím (konzultace
Oldřich Novotný, v pozn. 6).
149
Change language