Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Vstupní hala s recepcí
(také lobby, lounge)
Přístupových cest do hotelu bylo několik. Souviselo to se snahou autorů navrhnout
dispozici tak, aby se jednotlivé prostory – pobytové zóny – daly oddělit. Například
jihovýchodní část dispozice s Loveckými salonky mohla fungovat zcela odděleně,
aby nedocházelo k mísení hotelových hostů s hosty z konkrétních recepcí. Rovněž
ball room měl mít vlastní samostatný vstup ze suterénu, který by přirozeně navazoval
na příjezdovou komunikaci od nábřeží. 77 Jako hlavní vstup k recepci a do hotelu
obecně sloužil první vstup z jihu z piazzety (dále na východ navazoval zmíněný vstup
k salonkům a na konci dispozice vstup k ball roomu). Z ulice Pařížské, od západu,
byl situován boční vstup, umožňující přístup k brasserii (denní restauraci) v přízemí
a rovněž do suterénu do vinárny a potažmo k salonu krásy. 78
Po vstupu do hotelu hlavním vchodem, úzkým koridorem směrem k recepci,
do samého srdce hotelové haly, se měl příchozí host nebo návštěvník ocitnout v jiném
světě a veškeré úsilí autorů k tomu také směřovalo. Jednalo se o monumentální
prostor, vzdušný a světlý díky přílivu denního světla prosklenými stěnami přízemí
a světlé mramorové podlaze, kterému dominoval výrazný betonový trámový strop
s dřevěnou výplní jednotlivých polí. Moderní zařízení se prolínalo s historickými
kusy, k atmosféře prostoru přispívaly na míru vytvořená autorská svítidla, koberce
a velkoplošné obrazy na dělicích stěnách. Moderní nábytek v kombinaci se starožitnými
solitérními kusy a rozptýlené stolní lampy mohl host spatřit nejen v hale, ale
i v soukromých prostorách pokojů a rovněž v komunikačních prostorách v patrech
nebo mezi jednotlivými provozy. Samotná recepce byla velkoryse obložena dřevem,
včetně jakési markýzy nad recepčním pultem, v jejímž dřevě byly vsazeny výrazné
kovové terče – symboly označující povahu daného místa (R pro recepci). Podobné
symboly byly umístěny i napravo od vstupu nad přepážkami směnárny (S) a pokladny
(P), po obvodu i s cizojazyčnými nápisy.
V levé části, při proskleném nároží jižní a západní stěny, byla vytvořena rozsáhlá
odpočinková zóna, zintimněná a současně jasně vymezená dřevěnou podlahou,
na níž byly položeny měkké kusové koberce. Jejím hlavním těžištěm byl mohutný,
77 Nerealizováno, více o tom viz kapitolu Matyáše Kracíka.
78 Čistě služební vchod byl situován ze suterénu, v jihovýchodní části dispozice.
146
Change language