Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
V.1
Rozhovor s architekty
Zdeňkem Rothbauerem
a Oldřichem Novotným,
26. 1. 2018
Anna Schránilová
Jak jste se dostali do ateliéru Jana Šrámka a ke spolupráci na interiérech hotelu Intercontinental?
Kdo s Vámi ještě pracoval na interiérech? Nemýlím-li se, měli jste
na starosti velkou část interiérů hotelu, vstupní hotelovou halu s recepcí, koktejl
bar, snack bar, kongresový sál včetně předsálí, Lovecké salonky a chodbu se stromořadím
od Miloslava Hejného, hotelové pokoje, lounge s obchody, restauraci
Zlatá Praha s venkovní terasou.
– předchozí strana
Současná podoba parteru při hlavním
vstupu do hotelu, piazzeta, socha Lea
Vivot (foto Roman Polášek, 2019).
Detail s autentickými prvky původní
výzdoby interiéru restaurace Zlatá
Praha (foto Roman Polášek, 2018).
Z. R.: Geneze je taková, že pan architekt Filsak a pan architekt Šrámek spolupracovali,
byli jedna parta před tím, než se rozdělili.
O. N.: Šrámek byl u Filsaka zaměstnán.
Z. R.: Šrámek odešel do Konstruktivy, projekce vývozního závodu. Tam jsme
nastoupili i my, nejdřív Oldřich Novotný s Janem Bočanem a posléze já. V tomto
ateliéru byl již dříve Zbyněk Hřivnáč.
Poté vzniklo Sdružení projektových ateliérů Praha a my čtyři jsme s architektem
Šrámkem do nového Sdružení (SPA) přešli. Zde jsme byli zakládajícími členy
ateliéru Beta. Posléze bylo toto sdružení zrušeno a všechny architektonické ateliéry,
Alfa až Epsilon (vedoucí ateliéru Epsilon byl architekt Filsak), pokračovaly pod novým
názvem Projektový ústav výstavby hl. m. Prahy. Náš ateliér se přejmenoval na
architektonický ateliér 2. Ateliér vedený architektem Filsakem byl architektonický
ateliér 5. Takže se oba pánové velmi dobře znali.
Z.R.: Když jsem končil studium u pana profesora Cubra, tak mi řekl: „Ty jsi takový
jemný chlapec, tebe nemohu doporučit k Filsakovi. Ale já tě doporučím ke Šrámkovi.“
Takže tím jsem se dostal ke Šrámkovi. Šrámek byl diplomat, výborný, elegantní
pán, mluvící francouzsky, anglicky, německy, takže to byla jiná osobnost, než byl
231
Change language