Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
bert, který se věnoval zejména fasádám, v roce 1968 nakrátko emigroval a poté se
k projektu již nevrátil, nahradil ho Václav Hacmac. 10 Karel Filsak plnil roli vedoucího
manažera zasahujícího do všech fází projektu a od kolegů vyžadoval maximální nasazení.
11 K řešení interiérů Filsak přizval další přední architekty. Jeho letitý spolupracovník
Jan Šrámek vedl svůj tým z ateliéru Beta, Jana Bočana, Zdeňka Rothbauera,
Oldřicha Novotného a Zbyňka Hřivnáče. Druhý tým vytvořili František Cubr, Zdeněk
Pokorný a Zdenka Nováková. 12
Ateliér Epsilon zpracovával architektonicko-stavební řešení, projekty technického
zařízení dodával stavební gigant Bechtel Corporation. K duchovním otcům stavby
patří také Rudolf Hofman z Čedoku, který spoluutvářel provozní náplň a stal se poté
prvním ředitelem hotelu. Na projektu úzce spolupracovali odborníci z IHC, kteří zajišťovali
standard odpovídající síti Intercontinental. Informace o tom, jakou podobu
hotelu měli Američané v představě, se ve zdrojích různí. Nejpravděpodobnější je varianta,
že se jejich názor vyvíjel a měnil. Základní parametry i přesné standardy budovy
hotelu definovala příručka „Regulations“, obsahující požadavky na služby, vybavení
pokojů, restaurací, společenských prostor i technického zázemí. 13 V průběhu jednání
se investorské strany shodly na navýšení kapacity z původních 300 na 400 pokojů,
tedy na 800 ubytovaných hostů, přičemž velká část pokojů měla vyhlížet na Hradčany.
Jednání probíhala v Praze i v New Yorku, ve známém mrakodrapu Pan Am Building.
Jedno takové popisuje Jiří Gebert slovy: „Filsak přijel z Ameriky a říkal: ,To bylo hrozný,
já jsem tam seděl v nejvyšším patře Panamu, koukal jsem na ten strašnej New
York, vzal jsem si kvašky, vybarvil jsem tu perspektivu, předložil jí Američanům a oni to
schválili.‘ Představa, že hlavní architekt velkého projektu si přiveze pastelky a někde za
rohem něco šmudlá, zatímco vedle jednají grémia ředitelů společností, je tak směšná,
a tak zatížená tím socialismem, že jsem se musel smát…“ 14
Karel Filsak, Skica hotelu, 1966
(archiv Karel Filsak ml.).
10 Jiří Gebert poté již nebyl uváděn jako spoluautor projektu, ani se nevrátil do ateliéru Epsilon, protože ho
Filsak dle jeho slov považoval za zrádce.
11 V pozn. 8.
12 Interiérovému řešení hotelu se podrobně věnuje samostatná kapitola Kateřiny Houškové.
13 Osobní rozhovor autorů s Jiřím Gebertem.
14 Ibidem.
103
Change language