Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
né soubory divadel, oper, vysokých škol, nádraží, pro mosty, stadiony, nemocnice,
vědecké ústavy, pro budovy rozhlasu a televize, pro mezinárodní a národní hotely,
pro administrativní budovy i parlamenty.“ 4 Podobnou roli hrály i tehdy běžně vypracovávané
srovnávací studie, kdy se daný úkol prověřoval v mnohých variantách
různými týmy – význam takových studií byl se soutěžemi srovnatelný.
Na hotel Intercontinental soutěž neproběhla, jeho výstavbu musíme ale interpretovat
právě v souvislosti s vypracováním srovnávací studie na pražské hotely 5
a dalšími „pražskými hotelovými“ soutěžemi té doby. Tyto velké investice samozřejmě
navazovaly na širší urbanistické vize o podobě budoucí Prahy, sledované mimo
jiné Útvarem hlavního architekta (založen 1961; dále ÚHA). Podstatné pro jejich
lokalizace bylo schválení Směrného územního plánu 6 v roce 1964 7 (dále jen SÚP;
i Revize směrného územního plánu hl. m. Prahy z roku 1969 s výhledem do roku
1985). Tyto zamýšlené investice se pak prověřovaly v dalších letech právě studiemi
a soutěžemi. ÚHA byl pak od začátku šedesátých let v celorepublikovém srovnání
v iniciaci soutěží zřejmě nejčinorodější institucí v celé republice. Atraktivní lokalita,
v níže je hotel Intercontinental umístěn, neunikla díky své reprezentativnosti pozornosti
urbanistů již dříve (viz další příspěvky v této publikaci). Zde se zaměříme pouze
na vybrané projekty spojené s poválečným budováním hotelu.
Nábřeží u Čechova mostu v roce 1956 zhodnotil ve své studii pro výstavbu
hotelu Antonín Tenzer 8 jako zanedbané, navazující na „mrtvou“ Pařížskou ulici, kterou
neoživila ani výstavba Stalinova pomníku (!). Ale na celém nábřeží od Národního
divadla je: „konečnou polohou pro prestižní pohled na Hradčanský panoramat,
přitom nalézá se v poměrně tiché poloze, nezasažené hlavní frekvencí … Toto místo
umožňuje také řádné programové a dispoziční, provozní a prostorové rozvinutí,
které v poloze jiné není možné. Poloha … k výstavbě hotelu je dobře volená, především
pro oživení nábřeží Vltavy, které bylo zastavováno budovami … s životem
vymezeným jen na určitou dobu denní … (díky) hotelové zástavbě bude sem život
přiveden … a hotel bude vybaven veřejnými prostorami pro širší veřejnost.“ 9 V intencích
doznívajícího socialistického realismu navrhl velkolepý blok s vnitřní zahradou;
k výstavbě nedošlo.
Na začátku šedesátých let se otázka znovu otevřela, byla již komplikovanější
vzhledem k rozvíjející se infrastruktuře Prahy a zamýšleným přestavbám. Opět se
prověřovaly lokality na okraji historického jádra a jeho širším okolí, spojené zejména
s pražskými břehy, kde měly vzniknout moderní prostorové dominanty (srovnatelné
s těmi historickými). Vytipované lokality byly: staroměstské předpolí Čechova
mostu a Švermova (dnes Štefánikova) mostu, Smetanovo nábřeží (od Karlova mostu
k Mostu legií), náměstí Republiky, zahrnuta byla i lokalita u holešovického předmostí
Hlávkova. Některé z navrhovaných ploch byly součástí širších transformací
dopravních a plánovaných asanací – nejšířeji pozemek u Švermova mostu, kde začí-
4 NOVÝ, Otakar. Slovo hostům. In Obrana architektury 48‘68. Praha 1968, nestránkováno.
5 Někdy takto byly srovnávací studie v dobových archiváliích interpretovány.
6 Schválen 22. 4. 1964 usnesením vlády ČSR č. 223. Hlavní projektant: Ing. arch. Jiří Novotný. Zpracovatel:
ÚHA a Ateliér územního plánu.
7 Online [20. 5. 2019]. Dostupné z: http://app.iprpraha.cz/js-api/app/archivup/
8 Ateliér F Státní ústav pro projektování výstavby hl. m. Prahy, 1956, vedoucí: akad. arch. Antonín Tenzer.
Uloženo v archivu IPR.
9 Průvodní zpráva, 1956, s. 1–2. Archiv IPR, fond Intercontinental.
36
Change language