Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Veřejná, neanonymní, kombinovaná
soutěž na hotel Čedoku na náměstí
Republiky, Praha, 1970, Jindřich
Malátek, Ivo Loos, Václav Aulický,
Eva Aulická, odměna (EDEL, Zdeněk.
Soutěž na hotel Čedoku v Praze.
Architektura ČSR 30, 1971,
s. 205–211).
1970 31 ). I přes tyto snahy se náměstí dostavět nepodařilo a vize zůstaly jen na papíře.
Soutěž na hotel s 600 lůžky přinesla jak formově, tak dispozičně zajímavé
projekty, na nichž je jasný posun ve vývoji formy architektury i typologie. Převážila
kompaktní prostorová schémata bez výrazné výškové dominanty, která by byla
památkovou péčí nepřijatelná. Vítězný návrh v linii nového brutalismu V. Hacmace
(a K. Filsaka) rozvíjel na symetrickém půdoryse výrazně nesymetrické hmoty, na fasádě
plasticky tvářené. Dispozičně-provozní řešení bylo přehledné, ačkoli ve středu
hotelu se sice nacházel velmi hluboký pětitrakt. 32
Kompaktní návrh K. Pragera, užívající zasunuté podnože a velkého středového
atria se jevil jako prostorově nejčistší a nejekonomičtější, ale formou trochu stereotypnější.
Naopak výtvarná působivost dispozičně solitéru G. Šindelky, J. Hejtmana
organizovaného kolem kruhového atria, přinášela dispoziční závady. Též J. Malátek,
I. Loos, V. Aulický a E. Aulická navrhli moderní efektní formu porotou vyzdviženou,
ale půdorysně složité řešení s hřebínky nemohlo přinést dobré provozně-ekonomické
řešení.
Soutěží na hotely proběhlo v závěru zkoumaného období více, na stránkách
periodik ale proběhly pouze informace o jejich vypsání. Již se též zabývaly lokalitami
mimo centrum města – například budoucí Hotel Olympik byl řešen v rámci soutěže
na olympijský komplex (1970), soutěž na řešení mezinárodního hotelu v Praze na
Pankráci (1969) měla zase souvislost s přestavbou tohoto atraktivního území. Dalšími
projekty se zabývají související texty v této publikaci.
31 EDEL, Zdeněk. Soutěž na hotel Čedoku v Praze. Architektura ČSR 30, 1971, č. 5, s. 205–211.
32 Závěrečná zpráva poroty k soutěži na hotel Čedoku. 1970, nestránkováno. Soukromý archiv Václava
Hacmace.
46
Change language