Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Luxusní ubytovací zařízení sítí jako Hilton nebo Intercontinental představovala
koncentrovanou americkou kulturu, výdobytek kapitalismu a často také nástroj
k mírumilovnému, přesto důraznému vyjádření ekonomické a technologické nadřazenosti.
Ve 40. a 50. letech vznikala především ve Střední a Jižní Americe, v západní
Evropě a na Blízkém východě. Řadu z těchto staveb přímo nebo zprostředkovaně
finančně podpořila vláda Spojených států a to i díky fondům spojeným s Marshallovým
plánem. 4 Podpora turismu a hotelů v Evropě i za jejími hranicemi tak patřila do
programu poválečné rekonstrukce prozápadně orientovaných zemí. V 60. letech se
zájem mezinárodních společností obrátil také na území pod sovětským vlivem. Díky
těmto snahám vznikl i pražský hotel Intercontinental. Vyjednávání československého
státu s americkými firmami, obtíže spojené s jeho realizací, postoj bezpečnostních
složek i následný provoz hotelu dobře ilustrují aspekty a limity spolupráce přes
železnou oponu.
Praha se opakovaně potýkala s nedostatkem vhodného ubytování pro cizince.
O nutnosti postavit nové, adekvátně zařízené hotely se mluvilo už za první republiky,
zejména před nástupem krize. 5 Výrazné novostavby zamýšlené od začátku jako hotel
však vznikly až po druhé světové válce. V 60. letech už ovšem ani International a Jalta,
ani starší hotely kapacitně zdaleka nedostačovaly a navíc dobovým požadavkům neodpovídal
ani jejich architektonický výraz. Budoucí nejluxusnější a nejreprezentativnější
hotel Prahy musel kvalitou dosáhnout nejméně špičkové úrovně prezentované
na výstavách EXPO a realizované například v kancelářích ČSA a zahraničních velvysla-
„Jenom jeden v srdci Evropy“, reklama
na pražský hotel Intercontinental
(archiv hotelu Intercontinental).
„Obchod s Rudými“ titulek novin
(The New York Times, 16. 1. 1967,
s. 1).
4 Wharton, Annabel Jane. Building the Cold War. Hilton International Hotels and Modern Architecture.
Chicago – London 2001, s. 7.
5 Viz např. K reformě hotelů v Praze. Národní listy, 29. září 1922, s. 4.
86
Change language