Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
III.2.2
Rekonstrukce podoby prostor
(průvodce zaniklými interiéry)
Tato kapitola se věnuje konkrétnímu rozboru a popisu interiérů se snahou o co nejpřesnější
rekonstrukci původního stavu. Zcela původní podoba interiérů, jak byla
vytvořena do roku 1974, vydržela v daném stavu necelých deset let. S nadsázkou
se dá říci, že exteriér stále existuje zhruba v podobě, kterou Filsakův kolektiv navrhl
(vnější charakter zůstal i přes dílčí změny zachován). V interiéru se ale jedná o zcela
nový, současně pojatý hotelový prostor, se současnou estetikou a zvyklostmi řešení
prostoru. Hlavní dispoziční řešení zůstalo v podstatě nezměněno, natolik bylo nadčasové
a z hlediska provozního oceňované, že stále vyhovuje současným požadavkům
(centrálně umístěné zázemí s kuchyní, okolo zřetězený provoz). Vizuálně má
ale naprosto odlišný charakter. K detailnímu popisu interiérů existuje jen minimum
podkladů. Základ tvoří v podstatě dvoudílný dobový text v časopise Glass review, 73
bez něhož by rekonstrukce interiérů tak, jak se jí snaží tato publikace zprostředkovat,
nebyla vůbec možná. V dalších pramenech a literatuře jsou jen částečné informace.
Hotelový archiv IHC obsahuje převážně fotodokumentaci společenského
života. Původní fotodokumentace byla získána částečně od spoluautorů stavby či
z rodinných archivů. 74 Skicy a akvarely, představující první návrhy interiérů, nejsou
plnohodnotným dokladem, jakkoliv jsou zajímavé. Navozují ale vývoj představ jejich
autorů. 75
Vraťme se však do poloviny 70. let, kdy interiéry tehdejší, sotva dokončené
stavby, byly zcela nové, oslnivé a nesmazatelně se vryly do paměti příchozích návštěvníků.
76
František Cubr a kol., noční
klub Interconti, 70. léta
(archiv Magdalena Cubrová).
73 HOFFMANN, J. S. The Intercontinental hotel in Prague, an attempt to achieve an artistic environment.
Glass review 7, 1974, s. 15–20 (pozn. 18) a HOFFMANN, J. S. The Intercontinental hotel in Prague,
an attempt to create an artistic environment. Glass review 12, 1974, s. 21–27 (pozn. 23).
74 Archivy Oldřicha Novotného a Zdeňka Rothbauera, archiv rodiny Hejných, archiv Magdaleny Cubrové,
archiv Zdenky Novákové a archiv Karla Filsaka ml.
75 Skicy ze sbírky architektury MUO, archivu Karla Filsaka ml., akvarely z archivů Magdaleny Cubrové
a Zdenky Novákové.
76 Vzpomínka dcery Františka Cubra, která zde jako studentka AVU dělala brigádu a provázela zájemce z řad
hostů po společenských interiérech, dokonce s ručně napsaným průvodcovským textem svého tatínka
(osobní konzultace M. Cubrová).
145
Change language