Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
a zajímavých návrhů (letecké centrum na Těšnově, odborový hotel na náměstí Curieových,
hotel Intercontinental), ale byl důležitý především ve změně pracovního
postavení architekta. Karel Filsak se stal vedoucím ateliéru Epsilon v nově utvořené
experimentální projektové organizaci hlavního města Prahy, ve Sdružení projektových
ateliérů (SPA). V souvislosti s tím se také proměnila sestava jeho spolupracovníků
– Jiří Louda se z aerolinií přesunul s Ivanem Skálou do Stavoprojektu a Jan
Šrámek vedl v SPA vlastní ateliér. Do SPA si Filsakův ateliér přinesl projekt hotelu
Intercontinental, na němž v návrhu interiérů spolupracovali také František Cubr
a Jan Šrámek. Vedle toho spolu s Machoninovými a K. Pragerem předložil soutěžní
návrh čs. pavilonu pro EXPO 1971 v Osace, nečekaně zajímavou a hravou skladbu
téměř modulárního objektu, která však nebyla realizována. Zajímavou, leč téměř
neznámou prací byl urbanistický návrh na úpravu území na Florenci, kterou Filsak
navrhoval s Karlem Pragerem; v ní se propojil Filsakův návrh na letecké centrum
s hotelem a Pragerova idea státní knihovny.
Pro architekty svobodné Sdružení existovalo jen do roku 1969, kdy bylo proměněno
na Projektový ústav hl. m. Prahy. V něm Karel Filsak, již se spolupracovníky
z mladších generací – mj. to byl Václav Hacmac, Karel Koutský, Jan Kozel, později Jan
Vrana a Vladimír Štulc, zpracoval několik soutěžních návrhů a několik nerealizovaných
projektů, do prováděcího projektu dovedl soubor velvyslanectví v Dillí a navrhl
poslední ze svých diplomatických staveb, a to v Káhiře (s Miroslavem Tomsem, na
interiérech spolupracovali Jan Vrana a Vladimír Štulc). To byla poslední Filsakova
práce v zaměstnaneckém poměru. Vzhledem k letům stráveným v koncentračním
táboře byl v roce 1975 odeslán do důchodu a nadále působil jako architekt ve svobodném
povolání. Pro architekta zvyklého na práci v kolektivu a na velkých zakáz-
Karel Filsak, studie přestavby území
Florenc – Těšnov, pohled s popisem
budov, 1967 (archiv Radomíra
Sedláková).
Karel Filsak, Karel Filsak
ml., architektonické řešení
Barrandovského mostu, perspektivní
pohled, 1977 (archiv Radomíra
Sedláková).
58
Change language