Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Dům čp. 199, Josefov, na nároží
Pařížské a Bílkovy ulice (foto Antonín
Alexander, 13. 10. 1944, AMP,
A 16412).
Domy čp. 883, Staré Město, čp. 201
a 200, Josefov, v Pařížské třídě vypálené
v květnu 1945 (foto Antonín Alexander,
22. 5. 1945, AMP, A 17011).
201, 200, 19 199, dále pozdně klasicistního domu čp. 885 ve vedlejším bloku, v místě
východní části hotelu. Stejně tak v roce 1945 byl poškozen protější dům čp. 206 na
nároží Pařížské a Sanytrové (dnešní ulice 17. listopadu), na jehož místě byl v letech
1968–1975 postaven dům Mezinárodního svazu studenstva od Stanislava Hubičky.
Již tak urbanisticky nedořešená situace se vlivem války stala ještě palčivější.
Kromě volného prostoru na předmostí proti právnické fakultě v dalším plánu, v přímé
návaznosti zelo torzo bloku a pohledu z Pařížské třídy se odkrývaly strohé dvorní
fasády domů v ulici Elišky Krásnohorské.
Příprava místa pro stavbu
Již zmiňovaná nevyřešená urbanistická situace severní části Pařížské třídy a východního
předmostí Čechova mostu byla předmětem úvah na využití tohoto místa, které
nakonec bylo z několika pražských lokalit vybráno jako nejvhodnější pro umístění
mezinárodního hotelu. 20 Realizace hotelu si ovšem vyžádala další zásahy do stávající
zástavby. Kromě odstranění zbytku bloku domů mezi ulicemi Pařížskou, Elišky Krásnohorské,
Bílkovou a Sanytrovou, s domy čp. 198, 197, 196, 974, 884, si výstavba
hotelu Intercontinental a piazzetty před ním vyžádala ještě demolici domů čp. 1033
a 1034 bloku sousedního, orientovaných do ulic Sanytrové a Elišky Krásnohorské.
Jedny z posledních pozůstatků předasanační zástavby, domy čp. 870 a 871 na
nábřeží mezi nemocnicí Na Františku a budovou SIA, byly zbořeny v letech 1959
a 1970.
19 V domě Pařížská 32 sídlila v letech 1939–1944 první redakce Židovských listů, oficiálního týdeníku
Židovské náboženské obce. PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou. Místa – události – lidé. Praha
2013, s. 225.
20 Soutěžemi a dalšími okolnostmi předcházejícími tomuto rozhodnutí se věnují jiné kapitoly knihy.
77
Change language