Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Kromě spolupráce s Josefem Havlíčkem se Karel Filsak věnoval také vlastním,
byť spíše drobnějším návrhům. Velmi půvabné, spíše k třicátým letům, nebo naopak
směřující někam do let šedesátých, jsou návrhy letních domků, většinou neidentifikovatelné
(s výjimkou domu pro slečnu M. Danielovou ve Stráži nad Nežárkou),
lehké veselé stavby s velkými okny, s vysunutými markýzami, předstupujícími
terasami. Zajímavou architekturu, lehkou, kombinující kamenné zdivo s velkými
plně prosklenými stěnami a lomenicovými střechami, přitom k historickému dědictví
města velmi ohleduplnou představoval návrh nového objektu pro gobelínovou
dílnu Marie Hoppe-Teinitzerové. Ten však realizován nebyl. A tam práce pro Jindřichův
Hradec skončily. 2
Byla to jen příprava na úkoly jiného charakteru. Ty začaly již velkou soutěží
na Gottwaldovo náměstí a budovu Státního plánovacího úřadu, jíž se Filsak s Havlíčkem
účastnili v roce 1950. Po soutěži byli autoři pověřeni provedením návrhu
k realizaci. Tehdy dvojici doplnili ještě Josef Hrubý, Jaroslav Pokorný a Martin Kusý.
V prvním návrhu byl výškový objekt pyramidálního tvaru, ve druhém to byl výškový
objekt na půdorysu rovnoramenného kříže se dvěma vysokými a dvěma nižšími
rameny. Nebyl nikdy postaven. Pro Havlíčka to byl hodně nepříznivý okamžik, pro
Filsaka to byla další zkušenost, kterou vedle něj získal. 3
Pokračovali spolu dál, když v roce 1951 navrhovali šest výškových domů pro
nové sídliště v Kladně–Rozdělově. 4 Velkorysý návrh domů na půdorysu písmene H,
Karel Filsak, návrh rodinného domu
ve Stráži nad Nežárkou, 1948 (archiv
Radomíra Sedláková).
Karel Filsak, návrh nové gobelínové
dílny Marie Hoppe-Teinitzerové
v Jindřichově Hradci, 1948 (archiv
Radomíra Sedláková).
2 SEDLÁKOVÁ, Radomíra. Architekt Karel Filsak (katalog výstavy). Praha 2007.
3 HAVLÍČEK, Josef. Návrhy a plány. Praha 1964, s. 110–113.
4 Ibidem, s. 70–74; HÁJEK, Roman – NĚMEC, Alexandr. Věžové domy Kladno-Rozdělov. Kladno 2019.
51
Change language