Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
kurenci IHC se Hilton ještě pokusil domluvit dolarovou půjčku a upravit smlouvu tak,
aby byla přijatelná. Hilton jako partnera pro stavbu mezinárodního hotelu v Praze
prosazovaly také ČSA, protože se v té době chystalo spojení Hiltonu s Trans World
Airlines, hlavním rivalem Pan Amu a generálním agentem ČSA pro Spojené státy.
Jednání s IHC již ale pokročila natolik, že k dohodě s Hiltonem stejně nedošlo.
V roce 1967 Čedok uzavřel smlouvy s Tower International, firmou Cyruse Eatona
ml., a s IHC. 33 Američané se podíleli na projektování hotelu, jehož výslednou
podobu však z velké části určil také předem vybraný architekt Karel Filsak se svým
ateliérem a také podmínky památkové péče a hlavního architekta Jiřího Voženílka. 34
Účastí Američanů se naplnily dohody o technické pomoci a o členství v IHC. Úvěr
nakonec poskytla ČSOB a půjčku od společnosti Cyruse Eatona ml. Čedok nevyužil.
Souviselo to pravděpodobně se změnou politických poměrů a výměnou vládnoucí
garnitury po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968.
Stejně jako v případě mnoha dalších náročných stavebních akcí v tehdejším
Československu se dokončení Intercontinentalu významně opozdilo. Normalizační
ministr obchodu Štěpán Horník předložil vládě v roce 1971 zdůvodnění průtahů
a komplikací při budování hotelu, ve kterém mimo jiné uvedl, „že závěrečná jednání
o povolení výstavby a začátky výstavby spadají do období let 1966–1968, tedy do
období uvolnění státní discipliny a nevyjasněných otázek kompetenčních a ekonomických,
hledání nových forem řízení a rozvíjení tzv. podnikavosti, což se všechno
svými důsledky negativně promítlo v celé této akci“. 35 Po srpnu 1968 se znovu prověřovaly
uzavřené smlouvy, znovu se posuzovala ekonomická výhodnost členství
v mezinárodní síti hotelů. 36 Denní tisk opakovaně ujišťoval, že „americký“ hotel, jak
se Intercontinentalu říkalo, ve skutečnosti patří Československu a IHC zajišťuje pouze
rezervační systém a dodržení standardu značky. 37 Již v roce 1968 musel koordinátor
stavby ve Svobodném slovu vyvracet fámy, že jsou dělníci sledováni kamerami
nebo že dostávají kvůli americké účasti nezvykle vysoké platy. 38 Zároveň se však
dlouho očekávaná budova těšila pozornosti v článcích, které popisovaly její budoucí
luxusní vybavení i technicky vyspělé zázemí. 39 Ostře sledovaný hotel zahájil svou
činnost s několikaletým zpožděním v roce 1974.
33 Vzhledem ke komerčnímu charakteru smlouvy měla další jednání a uzavření smlouvy probíhat na
„podnikové úrovni“. Zpráva k návrhu usnesení vlády z roku 1966 dokonce obsahuje doporučení, že
je třeba vypustit větu, že Čedok uzavírá smlouvu „se souhlasem vládních orgánů Československé
socialistické republiky“ a nahradit ji výrokem „vláda bere na vědomí“, že smlouvu uzavře se zahraničním
partnerem Čedok. NA, Úřad předsednictva vlády – běžná spisovna, ka 328, 1. svazek plenární schůze,
19. 10. 1966. Důležitější než formality ve formulaci smluv je, že Čedok spadal pod ministerstvo vnitřního
obchodu, které bylo od roku 1965 opět rozhodující exekutivní složkou ve sféře cestovního ruchu.
Mücke, Pavel. Proměny politiky cestování (pozn. 7), s. 77.
34 K tomu viz kapitolu Matyáše Kracíka.
35 Rozbor příčin, které vedly k současnému stavu výstavby mezinárodního hotelu Intercontinental v Praze.
Materiál pro předsednictvo vlády ČSR, 13. září 1971. NA, Úřad předsednictva vlády – běžná spisovna,
ka 103, sign. 203/15/48.
36 Viz podklady vypracované ministerstvem obchodu pro místopředsedu vlády Františka Hamouze, který na
začátku 70. let převzal odpovědnost za koordinaci úseku cestovního ruchu na federální úrovni. NA, Úřad
předsednictva vlády – běžná spisovna, ka 25, sign. 50/16/18. K organizaci cestovního ruchu po srpnu
1968 a federalizaci Mücke, Pavel. Proměny politiky cestování (pozn. 7), s. 92.
37 Dlouhé čekání na velký hotel. Svobodné slovo, 31. 10. 1972. Hotel Inter-Continental „je majetkem ČSSR“.
Významné středisko společenského života. Práce, 10. srpna 1974.
38 Hotel fámy zbavený. Svobodné slovo, 2. 7. 1968.
39 Viz např. Schořálková, Irena. Nový hotel roste k dokonalosti. Večerní Praha, 4. února 1974.
91
Change language