Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
nografického prostředí výstavních expozic. Do modra laděný prostor umocněný leskem
a třpytem skleněných svítidel i objektů, korálkových stěn a rovněž načervenalou
monumentální stropní malbou nad tanečním parketem byl dokonalou kulisou
nočního života.
Návštěvník měl zavítat do prostředí, které by ho přeneslo do mystické atmosféry
legend a příběhů staré Prahy. Interiér charakterizovala působivá harmonie
modrých barev a odstínů (jejíž autorkou byla architektka Nováková), které se odrážely
ve skleněných korálkových dekoracích stěn. Pohádkovou atmosféru umocňovala
ještě jakási divadelní kukátka v těchto korálkových stěnách – magické průhledy do
světa miniatur, které realizoval výtvarník Jaroslav Vožniak. 177 To vše tvořilo kontrast
ke třpytu a skutečné hře světel nočního města přicházejících prosklenými stěnami
(protože noční bar fungoval z podstaty teprve po setmění).
Lehkost a křehkost charakterizoval i zdejší nábytek a dělící přepážky obíhající
taneční parket z jedné strany a barový pult z druhé strany. Interiér byl barevně
sladěný se všemi detaily, včetně čalounění nábytku. Kontrast tvořily červenohnědé
odstíny stropní malby nad parketem, dílo malíře Vladimíra Tesaře. Kombinace
modro-červenohnědá se poté odrazila na autorském koberci na podlaze a v nábytku
– modré ubrusy na stolech, červenohnědé židle a lavice (čalounění a dřevo). Pro
optické zvětšení prostoru bylo částečně instalováno na stěně velkoplošné zrcadlo.
Okna mohla být zakryta lehkými poloprůsvitnými závěsy. S interiérem korespondovaly
i zlato-černé uniformy číšníků. Před barovým pultem měla být instalována
skleněná fontána ze stonků z barevného skla od Reného Roubíčka, který pro bar
navrhoval i stolní sklo a možná částečně i stolní lampy. Bohužel se její podoba nikde
nezachovala.
Atmosféru doplňoval malovaný strop nad tanečním parketem, dílo malíře Vladimíra
Tesaře. Tesař byl spíše grafikem, maloval většinou jen drobné komorní věci
a výmalba stropu byla poměrně neobvyklá zakázka. 178 Podle pamětníků ho musel
Cubr v jedné chvíli i přesvědčovat, 179 aby dílo dokončil. Výsledkem byla podmanivá
fantastická vize, která dokonale dotvářela snový charakter celého interiéru. 180 Jeho
přesnou podobu bohužel neznáme, dílo se nedochovalo a nebylo nikde dohledáno.
V malých osvětlených vitrínách na čelních stěnách byly původně umístěny
malé figurální sošky představující postavy z pražských pověstí a legend. Průhledy
umožňovala jakási divadelní kukátka ve stěnách. 181 Figurky pohádkových postav
a skřítků nebyly vlastnoručním výtvorem Jaroslava Vožniaka. Celkem 15 kusů miniatur
od neznámého autora přivezl umělec z kanadského Montrealu, kde byly v té
době velmi populární a kde tehdy působil. Vožniak tyto „strašidelné figurky“ sestavil
do různých „hororových výjevů“, jejich instalace probíhala v letech 1973–1974. 182
177 Jaroslav Vožniak (1933–2005), malíř, grafik. Originálním způsobem dokázal propojit surrealistická
východiska s dobovým pop-artem a hyperrealismem až k absurdní estetice divnosti.
178 Vladimír Tesař (1924–2008), malíř, grafik, kreslíř, ilustrátor a scénograf. Později realizoval i několik
děl do architektury, ve 2. polovině 60. let cyklus sedmi nástěnných obrazů Česká krajina pro halu
československého velvyslanectví v Dillí.
179 Osobní konzultace Z. Nováková, 2018.
180 Osobní konzultace Z. Nováková, M. Cubrová.
181 Osobní konzultace M. Cubrová a I. Vožniaková.
182 Ivana Vožniaková, rodinný archiv: doklad o předání realizace z roku 1973: Mluví se o 15 kusech miniatur,
7. 8. 1974: 18 kusů miniatur včetně upevnění v interiérech nočního klubu ve stěnách.
196
Change language