2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

282DOBE· –VOJTùCHOVSKÁ: ¤ivnáãské sídli‰tû v Úholiãkách, okr. Praha-západObr. 14. Úholičky. Fragmentyamfory z obj. 41/98.Abb. 14. Úholičky. Fragmenteeiner Amphora aus Obj. 41/98.2007, 44, obr. 8: 15–16). Zatímco v Kamýku jsou lišty ve smyslu badenské tradice ještě při okrajiopatřeny knoflíky, v Úholičkách jsou přes něj pouze přehrnuty.Vysokým počtem jsou zastoupeny i mísy se zataženým okrajem a tunelovitých uchem na max.výduti (obr. 8: 6, 11; 9: 9; 11: 13; 12: 1; 15: 8, 10), v jednom případě prokazatelně opatřené starobylýmprvkem – krátkými lištami přecházejícícmi v drobný výčnělek na okraji (obr. 11: 13). Uvedenáskupina mis tektonikou vychází nejspíše z podobně formovaných tvarů starších stupňů badenské kultury(Pleslová-Štiková 1972, 99–100) a vyskytuje se až po samotný závěr středního eneolitu. V protořivnáčskémstupni jsou takové mísy doloženy kupř. v Ovčárech (Sklenář 1969, 234, obr. 1: 6687)či Praze-Čimicích (Konopa 1983, 117, obr. 3: 9), množství analogií lze najít i v řivnáčské kultuřeklasického habitu (Ehrich – Pleslová-Štiková 1968, kupř. pl. XL: 8, 16; Zápotocký – Zápotocká 1990,Abb. 3: 1–4).Kromě dalších zlomků s nálevkovitě rozevřeným ústím, které vzhledem k šířce ústí pocházejíspíše z mis než džbánů (obr. 10: 3, 13; 11: 12; 15: 11; 16: 9), uvedené kategorii nejspíše náleží i zlomekprosté kónické profilace (obr. 13: 1), příp. střep z tvaru s lehce zataženým okrajem provázenýmna plecích paralelně probíhající hladkou lištou (obr. 15: 7). Zlomky velkého a hlubokého mísovitéhotvaru se slámovaným tělem byly nalezeny v obj. 5/98 (obr. 12: 4).3. Amfory kultury řivnáčské se v zásadě dělí na velké tvary zásobního charakteru a jemnější stolnínádobí, zpravidla prosté slámování a občas zdobené plastickými lištami, rytím či svazky kanelur.První jsou v třídění E. Pleslové zastoupeny typy FII-III, k amforovitým tvarům by bylo vhodnéřadit i další nádoby s uchy na maximální výduti, které byly zařazeny pod hrnce, kupř. typy AII/2-5a AIII/2 (Ehrich – Pleslová-Štiková 1968, tab. A na s. 53). Kromě celého tříuchého exempláře bezestop jakékoli výraznější úpravy povrchu (obr. 11: 15; tab. 7: 1) jsou v Úholičkách zlomky dalších hrubýchamforovitých tvarů identifikovatelné kromě širokých páskových uch (obr. 12: 6, 9; 13: 3; 15: 6)též střepy, u kterých je souvislost s alternativními hrncovitými tvary nepravděpodobná (obr. 15: 5; 16: 2;tab. 8: 2). Pro hrnce je totiž typické slámování či voštinování těla od okraje až po spodek, amforybývají takto drsněny až od max. výdutě, čili jejich plece bývají hladké, jak je tomu u obou uvedenýchzlomků. K velké amfoře o průměru okraje 330 mm patří části získané z obj. 41/98 (obr. 14), nejspíšez plecí amfory je zlomek opatřený svislou ďubkovanou lištou a drobným pupíkem (obr. 16: 11).Amfory s trojicí uch na max. výduti se vyskytují již od počátků badenské kultury, byť jiné profilacea ornamentace (kupř. v Jevišovicích C1: Medunová-Benešová 1981, Taf. 66: 4, 67: 2,4 – z čes-