2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LX–2008 353NOVÉ PUBLIKACESlavomil Vencl red. a kolektiv: Nejstarší osídlení jižních Čech. Paleolit a mesolit. ARÚ AV ČRPraha 2006. ISBN 80-86124-63-0. 473 str.V podobě objemné publikace reprezentativního vzhledu dostávají čtenáři do rukou výsledek dvougrantových projektů, jejichž řešitelem byl editor svazku ve spolupráci s renomovaným petrografemAntonínem Přichystalem. Shromáždění rozsáhlé databáze by ovšem nebylo možné bez dlouholetéprospektorské činnosti amatérů a v překvapivě hojné míře i profesionálních archeologů. Jejich usilovnádrobná práce je o to záslužnější, že zpravidla nepřinášela efektní „objevy“ a zůstávala z valné částineznámá, nebo nenápadně skrytá v periodiku Archeologické výzkumy v jižních Čechách. Z amatérůpodílejících se na této mravenčí práci si zaslouží být jmenován alespoň již zesnulý ing. Rudolf Květoň,z profesionálů Jiří Fröhlich, Jan Michálek a v posledních letech Marek Parkman. První dva z uvedenýcharcheologů jsou též spoluautory stěžejní, soupisové části díla (s. 17–324). Zde jsou nálezy jednoznačněa krátce lokalizovány vzdáleností od sekčních čar na mapách a nadm. výškou. Informaceo morfologii terénu, sklonu svahu apod. nejsou uváděny systematicky, v některých případech je vyčtemez instruktivních mapek. Tabulky znázorňují jednotné třídění početnějších kolekcí dle hlavníchskupin industrie a surovin, což současně skýtá základní obraz o hospodaření s kamennými materiály.Oproti názvu publikace soupis neopomíjí ani ojedinělé nálezy nepatinovaných artefaktů a zlomkůsubrecentních křesadel, přičemž hojnější výskyty takových předmětů zřejmě již uváděny nejsou, stejnějako nálezy více či méně jistých vltavínových artefaktů, vyzdvižených různými sběrateli. Je zřejmé,že takto vyčerpávající evidování každého úštěpu je možné jen v oblastech ležících bokem využívanýchzdrojů kamenných surovin – nedovedu si představit, že by se tímto způsobem prezentovaly třebastopy osídlení v oblasti Krumlovského lesa či v okolí Stránské skály. Uvádění pozice ojedinělýchnálezů však selhává i v mikroregionech s mimořádně hustým osídlením a nepřehlednou sběratelskoutradicí, jakým je v jižních Čechách okolí rybníka Řežabince. Tato klasická oblast je tu proto nazíránaz podstatně většího, nicméně výstižného nadhledu.Následující kapitola I. Horáčka a P. Pokorného sice z pramenů shromážděných v soupisové částinevychází, podává však mnoho aktuálních informací o přírodě mladších čtvrtohor obecně a o jižníchČechách zvláště. Ojedinělým, a možno říci novátorským pokusem je hledání ekologického potenciálujednotlivých regionů z hlediska potřeb mezolitického osídlení. K Přichystalově kapitole o využívanýchkamenných surovinách musíme připočíst i determinace mineralogického složení každé většíkolekce artefaktů, jak je podávají tabulky v soupisové části. Jednotlivé materiály jsou potom charakterizoványjednak mineralogicky, jednak co do zastoupení v místních industriích. Je přitom zajímavé,jak se petrologické charakteristiky kamenných surovin, kvalifikovaně a opakovaně prezentovanév pracech A. Přichystala, v poslední době staly oblíbenou vycpávkou bakalářských, diplomovýcha doktorských prací (zřejmě též proto, že posuzovatelé je příliš nečtou, znajíce jejich pramen). Rozsáhlousynopsi možných druhů využitelných kamenů podává návrh na sjednocení názvosloví a zkratekna s. 353–365.Souvislému čtení je určena závěrečná kapitola z pera Sl. Vencla, která se v rozporu s názvem zdalekanetýká jen jižních Čech. V prvé části, věnované hodnocení pramenů, jsou tyto podrobeny věrupřísné kritice. Těžko odhadnutelná míra zkreslení různými postdepozičními a časovými faktory podleautora znemožňuje rekonstruovat hierarchii stanovišť podle četnosti a koncentrace nálezů – ojedinělýartefakt může být pozůstatkem dlouhodobého osídlení, stejně jako „bohatá“ lokalita může vyvěratz opakovaných krátkodobých zastávek malé skupinky lidí. Jako v předchozích příspěvcích na danétéma je tu opět je citován (patrně) extrémní názor J. Kinda (1985), „že většina tábořišť se rozkládalana ploše jen několika desítek metrů“ (s. 374). Takto vymezená plocha obnáší v průměru 50 m 2 .V tom případě by skupina musela sestávat z pouhé jedné rodiny nebo ze skupinky dvou tří lovců.Obojí je sice možné, ale jen občas – nešlo by o tábořiště skupiny, ale o zastávku na lovecké či jinévýpravě. V takových malých skupinkách se pohybují třeba Sánové v poušti Kalahari ve snaze najít