2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LX–2008 375K autorovu textu jsou přičleněny doprovodné studie(kap. XIII–XV) od A. Zemana (Borotice. Geologicképoměry a petrografický rozbor keramiky, 277–288),M. Roblíčkové (Zvířecí osteologický materiál z mohylníkuv Boroticích ze starší – střední doby bronzové,289–294) a P. Širokého (Želva bahenní /Emysorbicularis/ z naleziště v Boroticích, 295–296).První kapitola (Popis lokality, 7–8) shrnuje terénnísituaci: mohylník se rozkládá na pravém břehuJevišovky na vyvýšené štěrkopískové terase namírném svahu obráceném k S v nadm. v. 225–230 mna jižním okraji obce. Zaujímal nepravidelně oválnouplochu 452 x 262 m.II. Historie výzkumů (9–15). Mohylník byl známa nesystematicky zkoumán od poloviny 19. století.Změna nastala v r. 1961, kdy započaly přípravyk výzkumu brněnské univerzity. Ten se uskutečnilv l. 1962–1963 pod vedením V. Podborského (prozkoumány3 mohyly). V r. 1961 V. Podborský uskutečnilkomplexní zaměření mohylníku a do plánuzanesl celkem 37 mohyl, z nichž 9 menších objektůpovažoval za nejisté. Systematický výzkum mohylníkubrněnským Archeologickým ústavemvl.1976–1991 vedl S. Stuchlík. Poslední výzkumnéaktivity v sousedství mohylníku spadají dol. 2001–2002. Šlo o ověřovací výzkum objektuvzdáleného asi 500 m od mohylníku záp. směrem(viz kap. VI).III. Metoda výzkumu (13–15). Mohyly bylyzkoumány obvyklým způsobem, tj. rozdělením načtyři sektory s křížovými kontrolními bloky.Vr.1985 se uskutečnilo nové zmapování mohylníku,při kterém bylo zjištěno celkem 28 objektů (dalšíbyl zjištěn při leteckém snímkování), z nichž bylo24 prozkoumáno. Záp. polovina mohylníku patřívěteřovské skupině, zatímco vých. část byla vybudovánave střední době bronzové. Jde tedy na Moravěo první mohylové pohřebiště ze starší dobybronzové a současně o první věteřovskou nekropolina Moravě. V 6 mohylách bylo druhotně do jejichtělesa zapuštěno několik kostrových a žárovýchhrobů laténských, do 7 mohyl 40 kostrových hrobův období stěhování národů.IV. Osídlení Borotic a Dolní Jevišovky v doběkamenné a bronzové (17–31). Přehled osídlení odpaleolitu končí kulturou středodunajských popelnicovýchpolí. Kapitolu doplněnou přehlednými mapkamijistě přivítají zájemci o tuto oblast, neboť v nínaleznou odkazy i na méně známé prameny. Jsouzde rovněž zaznamenány nálezy ze starších období,které byly při výzkumu mohylníku zjištěny (např.pícka s mladší moravskou malovanou keramikoupod mohylou 29 nebo kumulace střepů z mladšíhoaž pozdního eneolitu pod mohylou 27).Významnou část monografie představuje kapitolaMohylové pohřebiště z doby bronzové (33–126).Obsahuje kresebnou dokumentaci a popis terénníchsituací zjištěných v mohylách, popis a vyobrazenívšech nálezů. U každé mohyly je také uveden odkazna literaturu. kde byla publikována nebo zmíněna.V průběhu leteckého snímkování archeologickýchlokalit na jižní Moravě bylo asi 500 m na Z odborotického mohylníku v poloze „U kaštanu“ zjištěnoněkolik kruhových objektů (127–129). Sondážnívýzkum jednoho z nich, provedený r. 2002, zjistil,že šlo o nepravidelný kruhový objekt (průměr přibližně10 x 11 m) vymezený žlábkem 60–85 cm širokýma 12–21 cm hlubokým (pod rozhraním humusovitéhlíny a podloží, takže celková hloubkažlábku činila od povrchu ca 50–70 cm). Ve vých.části odkrytého prostoru se našly pozůstatky špatnězachovaného kostrového hrobu I s kamennou konstrukcí(legenda na plánku na str. 128 uvádí ještěhroby II a III, které však nejsou vyobrazeny). I zeznačně porušeného a dislokovaného skeletu se podařilozjistit orientaci pohřbu (JZ hlava – SV). K narušenípohřbu došlo nejspíše při jeho vyloupení.Střepy nalezené mezi kameny a kostmi pocházejízjedné nádoby, kterou lze rámcově datovat dostřední doby bronzové.Sedmá kapitola (Pohřební ritus, 131–167) sestáváz pěti podkapitol, z nichž každá představujesamostanou studii. V podkapitole A (Pohřbívánípod mohylami ve starším pravěku) je probrán uvedenýzpůsob pohřbívání na Moravě (s přihlédnutímk sousedním oblastem) od staršího eneolitu (nálezyz časného eneolitu, např. z Božic, nejsou dosudkomplexně zpracovány) až do starší doby bronzové.Podkapitola B (Pohřební ritus věteřovské skupiny)shrnuje dosavadní poznatky o pohřbívání v tomtoobdobí (kostrové hroby, žárové hroby a pohřbyv zásobnicích) a podává jejich soupis (i s hroby nejistými)doplněný mapkou. Podkapitola C (Rozborvěteřovského pohřebiště v Boroticích) uvádí, že ve12 věteřovských mohylách bylo zjištěno 53 hrobů,z nichž 19 je spolehlivých, 18 pravděpodobnýcha 16 nejistých. Věteřovské mohyly jsou v jižní a záp.části mohylníku, odkud se pak pohřebiště ve střednídobě bronzové rozšiřovalo k S a SV. Borotickévěteřovské mohyly jsou hlinité, bez konstrukčníchprvků (kromě mohyly č. 39 s obvodovým žlábkems kůly od sebe 50–70 cm vzdálenými, které patrněbyly propleteny proutím). Všechny alespoň částečněurčitelné věteřovské hroby byly kostrové, převažovalapoloha zemřelých na pravém boku s orientacíJ–S s většími nebo menšími odchylkami. Asipolovina z 53 hrobů obsahovala inventář (keramika,bronzové předměty). V jednom případě (pohřeb I