2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LX–2008 247a herbářích. Do Herbáře Křišťana z Prachatic v 1. pol. 15. stol. byly již zařazeny veškeréjmenované druhy kromě petržele (srov. Čížek 1994, 21–37). V Matthioliho herbáři je uži petržel, původem z horských oblastí Středozemí, prezentována jako všeobecně rozšířenáa užitečná rostlina.Plodovou zeleninou vedle dýní a melounů je jen okurka, původní v sev. části východníIndie. Troníčková (1984) upozorňovala, že starověké okurky, pěstované v Indii a Egyptěpřed 3000 let, byly hořké, kdežto okurky dnešního typu se ve střední Evropě pěstují teprveod 16.–17. století. Pěstování okurky na královských statcích ve franské říši však bylo doporučenojiž na přelomu 8. a 9. stol. prostřednictvím Capitulare de villis. Nejstarší semenav českých zemích – hmotný doklad její znalosti – pocházejí z velkomoravských Mikulčic(Opravil 2000a). Kromě toho, že okurka plnila funkci zeleniny, uplatňovala se významněv léčitelství i v dobové kosmetice (srov. Matthioli 1596).Podle Opravila (1989a; 1989b) se okurka rozšířila do Čech spolu s koprem z Moravy. Na území Prahyse okurku podařilo zatím prokázat na Malé Straně v sedimentech z 10.–11. stol. (Malostranské nám.:Opravil 1986a) a dále z 9.–12. stol. pod Lichtenštejnským palácem (Čulíková 2001a). Početnější nálezyz několika míst historického jádra Prahy udává Opravil (1994) z vrcholného středověku (z ul. Jilská, Petrská,Kaprova, Těšnov z 13.–15. stol.). Směrem západním od ČR jsou první nálezy okurky ještě o něco mladší,tj. vrcholně středověké nebo raně novověké. V rámci srovnávaných pražských postmedieválních lokalit bylana okurku nejbohatší studna v Melantrichově ul., chudší jsou nálezy z Kanovnické ul. a z Malé Strany(Kočár et al. 2007b), vzácností byla okurka v odpadní štole na Hradčanském nám. a ve výplni nedalekéjímky tamtéž scházela. Změny rozměrů semen okurek pěstovaných v raném novověku vzhledem k semenůmz raného středověku u nás nebyly zaznamenány – viz Kanovnická ul.:semeno č. l 2 3 4 5 6 7délka (mm) 10,3 9,5 8,1 7,2 9,8 9,7 9,9šířka (mm) 4,6 3,7 4,1 4,1 4,7 4,2 4,3tloušťka (mm) – 1,2 1,2 – 1,2 1,5 –Z luštěnin plnil funkci zeleniny hrách a příležitostně i bob (viz výše).V případě těch druhů zeleniny, z nichž jsou zužitkovávány vegetativní části, není velkýpředpoklad pro výskyt diaspor v archeologických situacích. Proto se jen výjimečně setkávámese zbytky cibulové, košťálové a listové zeleniny, i když je z dobové literatury známajejich nezastupitelná role ve výživě.Ze tří v současnosti u nás nejdůležitějších druhů kořenové zeleniny – mrkve, celerua petržele – byly v objektech jak v Kanovnické ul., tak na Hradčanském nám. zastoupeny(nepříliš početně) celer a petržel. Ve středověkých objektech na území ČR ale téměř vždypřevládá mrkev, přičemž nikdy nevíme, jestli nažky pocházejí z pěstovaných, nebo planýchrostlin. Absence mrkve ve zkoumaných novověkých jímkách s vysokým podílem pěstovanýchrostlin by mohla signalizovat, že zdrojem častých nažek mrkve v jiných lokalitách jsouspíše rumištní rostliny a nikoli osivo, zatímco v jímce při špitálu představovaly plody celerua petržele spíše zbytky léčiva. Celer i petržel se pěstoval na římských územích severněAlp a celer byl doporučen k pěstování za Karla Velikého. Nálezy ojedinělých nažek celeruna dvou místech z Malé Strany z 9. a 12. stol. (Čulíková 1998a; 2001a) nejsou jednoznačněidentifikovatelné, proto za asi nejstarší současný doklad znalosti celeru v českých zemíchlze mít nález z Přerova z 11.–12. stol. (Opravil 1990). Ostatní nepříliš časté nálezy jsoudatovány do vrcholného středověku a raného novověku. Dosavadní archeobotanické nálezypetržele ji na našem území prokázaly zatím od 13. stol. (Most: Čulíková 1981; Opava:Opravil 1993c), ale zůstávají poměrně vzácné včetně raného novověku. Významné me-