2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

354Nové publikaceperiodický zdroj vody. Pozůstatky jejich pobytů však ani po mnohonásobném opakování nezanechajínic podobného našim bohatším paleolitickým lokalitám (v tomto smyslu ostatně hovoří i citace Bokelmannana s. 376 a 437 a např. diskuse v klasickém sborníku Man the Hunter: Lee – de Vore eds. 1968).Jsem si přitom vědom, že určitou roli zde hraje podíl litické složky inventářů, která je např. u Sánůnepodstatná. Na dlouhodobá či „agregační“ stanoviště (s. 379) se ostatně neusuzuje jen z kvantity pozůstatků,ale taky z jejich kvality. Bývá na nich pestřejší výběr zejména vzdálených surovin, na lépedochovaných sídlištích též artefaktů umění, někdy i hroby, hromady kostí velké zvěře (svědčícíchnejen o lovu), sídlištní struktury apod. (to je případ jeskyně Pekárny v Moravském krasu, považovanézde nikoli za „centrální, ale nejspíš jen za nejvýhodnější, a proto častěji navštěvovaný sídelníprostor regionu“, s. 400). Špatná viditelnost struktur na mezolitických stanovištích je jistě způsobenanejen jejich krátkodobostí, ale také nedostatkem hlouběji zapuštěných objektů – kdyby neoliticibydleli ve srubech, byť pracně zbudovaných, zjistili bychom po jejich obydlích ještě méně stop nežpo mezolitických chýších (srov. nové objevy roubení od jihočeského rybníka Švarcenberk, datovanédo staršího mezolitu!). Z těch, jak autor asi správně dovozuje, se na řadě nalezišť zachovaly jen nejhlubšíúseky dna, jinde za ně byly mylně považovány vývraty či erozní deprese (s. 375, 406).Není pochyb, že podobu mapy jihočeského paleolitu, a zejména mezolitu, vysokou měrou ovlivňujelokálně odlišná míra archeologické prospekce. Spolu se severočeskými pískovci, jež je nutnonavíc prokopávat, nikoli jen vysbírávat, jsou však jižní Čechy zdaleka nejvýraznějším příklademzkreslujícího efektu zmíněného faktoru. Ten působí tím více, čím jsou sledované terény rozlehlejší,zalesněnější, méně atraktivní z hlediska jiných pravěkých osídlení, a také čím jsou nalézané artefaktydrobnější, a zejména pro amatérské sběratele zanedbatelnější. Za protipól jižních (a patrně i částiseverních) Čech je možno považovat relevanci map paleolitického osídlení na střední a jižní Moravě(srov. Oliva 2007, 213). Pro mezolitické osídlení Moravy však platí, že důkladná a přesně cílenáprospekce písčin a kopcovitých terénů by jeho obraz zcela změnila, přinejmenším zahustila.Je-li počet stanovišť v rámci každého z okresů značně ovlivněn pílí místních archeologů, obrazsídelní strategie, průběhu osídlení a využívaných surovin je zkreslen podstatně méně. Některé předmětymohou spadat stejně tak do středního, jako do starého paleolitu (ohlazené diskovité jádro a pochybnýpěstní klín z Putimi, sekáč ze Střely), přičemž přesvědčivě středopaleolitické, časně mladopaleolitickéi gravettienské soubory prakticky chybějí (z ojedinělých nálezů je nejvýraznější listovitýhrot z Lipí a moustierský hrot z Radětic). Z gravettienu je zatím v Čechách přesvědčivě doloženajeho mladší až pozdní fáze, pročež nesdílím citovaný skeptický názor německých autorů o vylidněnostizáp. a střední Evropy v době mezi 23 a 14 tis. lety před dneškem (s. 398). Právě do jmenovanéhoobdobí přece spadá celý mladší gravettien, epigravettien, epiaurignacien (na Moravě zřejměvelmi výrazný, leč nedatovaný), solutréen, badegoulien, příp. ještě nově prosazovaný „grubgrabien“(the absence of evidence is not evidence of absence, ale zde nechybí ani ta evidence…). První výraznějšíosídlení jižních Čech tedy spadá až do magdalénienu a pak plynule narůstá přes pozdní paleolitdo mezolitu. Lokality z těchto období se typickou polohou příliš neliší, takže soubory jsou většinousmíchané. Na Moravě nemá taková situace výraznější obdoby, ale podle některých náznaků ji lzeočekávat např. při okrajích Českomoravské vrchoviny a Bílých Karpat nebo na Třebovsku. Zde bydetailní terénní průzkum archeologickou mapu nepochybně významně doplnil. V jižních Čecháchjdou mezolitické nálezy až k vrstevnici 800 m, což otevírá dalšímu průzkumu nejen tohoto regionuširoké pole působnosti. Rozdílnost sídelních areálů mezolitiků a pozdějších zemědělců, jakož i nedostatekabsolutních dat nečiní z jižních Čech území, které by mohlo výrazněji přispět k řešení otázekneolitizace. V jihočeských písčinách a kopcích stejně jako v severočeských pískovcích bychompřežívání mezolitického osídlení do neolitu rozhodně mohli očekávat nejspíše. Že se tak kupodivunedělo, dokládá slušná řada radiometrických dat z pískovcových převisů (Svoboda ed. 2003), byťkomplikovaná problematickou přítomností neolitické broušené industrie v mezolitické vrstvě (k tomusrov. s. 412).Předposlední část kapitoly se týká interpretace výskytu použitých surovin. Zpravidla převládajíbavorské jurské rohovce, hodně bývá taky pazourků a křemičitých zvětralin hadců. Z největší vzdálenostipocházejí středopolské silicity typu „čokoláda“, podkrakovské jurské silicity a východosloven-