2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

364Nové publikacepozornost věnoval identifikaci náhrdelníků (soubor2446 zubů z 86 hrobů ze Zvejnieki), jejichž složenív různých obdobích rovněž vykazuje výrazné druhovérozdíly. Celkem 46 radiokarbonových dat využilaI. Zagorska (91–113) ke chronologickémuuspořádání pohřbů, které vyjádřila i graficky naplánech odkryvů (fig. 11a–11b). Převážně dobrédochování lidských koster umožnilo jejich mnohostrannézpracování: G. Gerhards (115–132) zjistilpři sledování vzrůstu vícenásobné kolísání výškypostav (nejnápadněji se jeví pokles kolem poloviny5. tisíciletí BC a naopak zvětšení postav v době kulturys keramikou šňůrovou). Z hlediska paleodemografiezjistila G. Zariņa (133–147) na základě rozboru139 jedinců jen nepatrné rozdíly mezi mezolitema neolitem (převažují muži nad ženami v poměru1,8 až 2,2; oproti mezolitu poklesla frekvencehrobů dětí a mladistvých asi o polovinu a věk mužůi žen se mírně snížil), a to zřejmě proto, že hospodářstvíobou období se zásadně nezměnilo. R. Jankauskasa Ž. Palubeckaitė se zabývali paleopatologií(149–163; žádné zjištění zranění zbraněmi) a kromětoho i zdravotním stavem dentice včetně jejíhoopotřebení pracovním využíváním v dospělosti(165–182). Značnou pozornost věnovala již dříveG. Eriksson (183–215) výživě prostřednictvím zkoumánívypovídacích schopností chemických rozborůlidských i zvířecích kostí: ač v hrobových milodarechdominují projevy lovu a příslušná sídlištěvykazují rozmanitější rejstřík činností včetně rybolovu,stopové prvky svědčí pro převahu konzumusladkovodních ryb. (Naproti tomu mezi psy bylyzjištěny rozdíly: větší část se živila sladkovodnímirybami, část zdroji marinního původu a několik psůžralo hlavně odpadky.) L. Nilsson Stutz (217–233)zkoumala výskyt stop po balení těl před pohřbem(doložené např. v dánském mezolitu: obr. 1); v několikahrobech ve Zvejnieki (č. 45, 254 a 255) seutažení těla zabalením potvrdilo, ale ukládání mrtvýchse tam evidentně vyznačuje nápadnou variabilitou.V následujícím příspěvku E. David (235–252)pečlivě zkoumala a porovnávala kostěnou a parohovouindustrii tamního preboreálního a boreálníhomezolitu, a to jak z hrobů, tak ze spodní i svrchnívrstvy druhého sídliště; ve Francii propracovanýmipostupy sledovala operační řetězce od suroviny přespolotovary, výrobní techniky až k finálním výrobkům,a tím obohatila poznání technického chovánítvůrců severovýchodního mezolitického technokomplexu.Hojným ozdobám ze zubů savců (ca 2400kusů) na pohřebišti Zvejnieki věnoval důkladnoupozornost L. Larsson (253–287): především definovaltechniky a typy jejich umělých úprav, stopyopotřebení užíváním, sledoval kombinace zubů různýchzvířat a jejich polohu vůči tělu pohřbenýchv přesně datovaných hrobech, provedl nejen seriaceakorespondenční analýzy ozdob ze zubů, ale naznačildalší otázky a směry výzkumu (např. zkoumánívztahů ozdob ze zubů a z jantaru). K. Mannermaa(289–299) posoudila nálezy ptačích kostí a artefaktůz nich vyrobených, M. Iršėnas (301–308) analyzovalantropomorfní a zoomorfní artefakty z pohřebištěZvejnieki; S. Gaismiņa (309–310) zpracovalaměděný kroužek z hrobu 277. Závěr sborníku tvořídvě přehledné regionální práce: I. B. Loze (311–326)zpracovala pohřby kultury se šňůrovou keramikouna území Litvy, Lotyšska a Estonska; jde celkemo 54 pohřbů z 20 lokalit, a to rozptýlených jednotlivěivmalých skupinkách, vyskytujících se na sídlištícha jen výjimečně tvořících pohřebiště. KonečněT. Edgren (327–336) se zabýval výskytem jantarovýchkruhů na vrstvě hlíny v místě uložení hlavyv okrových hrobech neolitu Finska; nález jantarovýchknoflíků v očních jamkách lebky „omítnuté“vrstvou hlíny v hrobu 225 ve Zvejnieki jej inspirovalk výkladu finských nálezů, jejichž srozumitelnostizřejmě brání nedochování lidských kostí.Většina příspěvků sborníku samozřejmě přesahujejeho téma odkazy na regionální, ale nezřídkana evropskou literaturu. Jakkoli prameny středoevropskéhomezolitu a neolitu nezahrnují většinupoložek a problematiky referovanou publikací pojednávaných,zasluhuje si tato kniha naší pozornostinejen pro nové výsledky a nové metody zpracováníjiž dříve dostupného – a zdánlivě informačněvyčerpaného – materiálu, ale jako připomenutímezí tématiky, jíž se dosud výlučně na lokálníchsoudobých pramenech zabýváme.Sl. VenclIlze Loze: Lubāna ezera mitrāja neolīta dzintarsun tā apstrādes darbnīcas. – NeolithicAmber of Lake Lubāns Wetlands and Amber-Working Workshops. Latvijas vēstures institūtaapgāds, Rīga 2008. 187 str. s obr. a XXXII barevnýchtab.Podle anglického résumé (173–187) shrnujenová kniha I. Loze poznatky o neolitických jantarovýchvýrobcích a dílnách v pramenné pánvi jezeraLubāna, ležícím na horním toku řeky Aiviekste,pravobřežního přítoku Daugavy. Archeologickývýzkum tohoto zamokřeného území probíhá od30. let, přičemž od 70. let za podstatné účasti autorky.Zdroje jantaru leží mimo zkoumané území na březíchlitorinového moře (největší kusy váží ca 4 kg).Nositelé kultury s keramikou jamkovou, kteří osídliliokolí jezera Lubāna kolem 5300 BP, získávali