2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LX–2008 355ské obsidiány, vše ojediněle v různých souborech z okolí Putimi. Význačnější rozdíly ve využíváníjednotlivých surovin mezi kulturami z práce nevyplývají. V závěru kapitoly je vývoj v jižních Čecháchzařazen do širšího kontextu. Moderní pohled na všechna pojednávaná období nepostrádá na zajímavosti,a to zejména v nejšíře a nejdiskusněji pojatých pasážích o mezolitu a jeho vztahu k mladšídobě kamenné. Ač se uvádějí důvody a doklady regionální fixace komunit (vydatné zdroje potravy,pohřebiště), jsou následné neolitické populace považovány za migrační, bez zjevného podílu mezolitickéhosubstrátu. Soudím, že při využívání drobnějších nemigrujících (byť jistě zčásti sezónních)zdrojů potravy v mírném holocenním prostředí skutečně nebylo v mezolitu příliš důvodů ke změněsídlišť a sídelních areálů. Např. nově doložená těžba rohovce v Krumlovském lese (GrA-34410:9410 ± 50 BP a dvě další data ze sklonku mezolitu) vyžadovala dlouhodobý pobyt na jednom místě,protože se tu do hloubky 2 m prokopával značně zpevněný detrit, který dnes vzdoruje i práci s krompáčem.Pokud něco bránilo přijímání zemědělství, byla to spíše neochota opustit volnější loveckosběračskýzpůsob a uvázat se ke každodenní (byť opět značně sezónní) dřině na poli. V našem prostředík tomu přistupovala též náročná stavba a permanentní údržba kůlových domů. Dosavadní sběryartefaktů a výzkumy stanovišť bez datovatelných organických materiálů k otázce následnosti či přesahumezolitu a neolitu nepřispěly, rozhodující pokrok však lze očekávat z výzkumu zvodnělých vrstevu jihočeských rybníků v bývalých jezerních pánvích. Zdá se tedy, že recenzovaná monografie vyšlana samém přelomu dvou epoch výzkumu jihočeského mezolitu. Další bádání, opřené o absolutnídata a stratifikované situace s výtečně dochovanými organickými zbytky, nalezne v knize podrobnězpracovaný kontextuální rámec. Není tedy třeba propadat skepsi, tak poeticky vyjádřené v závěruknihy. Mohla by se totiž týkat prakticky celé archeologie, nejen zlomkovitého stavu pramenné základnynejstaršího osídlení jižních Čech. Z té se v daném okamžiku víc získat nedalo a autoři mohou býtspokojeni, že pro její zhodnocení udělali maximum.Martin OlivaLiteraturaKind, J. 1985: Die Verteilung von Steinartefakten in Grabungsflächen. Tübingen.Lee, R. B. – De Vore, I. eds. 1968: Man the Hunter. Chicago.Oliva, M. 2007: K otázce regionálních projevů a teritoriality v mladém paleolitu Moravy. Archeologickérozhledy 59, 203–218.Svoboda, J. A. ed. 2003: Mezolit severních Čech. Dolnověstonické studie 9. Brno.Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1.–3. svazek. Hlavní redaktořiS. Brouček – R. Jeřábek. Vyd. Etnologický ústav AV ČR, v.v.i., v Praze a Ústav evropské etnologieFF MU v Brně v nakladatelství Mladá fronta Praha 2007. 1298 str.Mnohasetstránkové dílo je podle úvodních slov editorů „první a nadlouho jistě jedinou základnísyntézou o české lidové kultuře, která dosud chyběla nejen odborníkům, ale také ostatním zájemcůmo kulturní a společenský vývoj českého etnika“, jimž se předkládá „souhrn současných vědomostív oboru, který se v českém prostředí vyvíjel od 19. století až do padesátých let 20. století pod názvemnárodopis“, poté „následoval dualismus těsně spolupracujících disciplín, etnografie a folkloristiky,který na konci 20. století vystřídal opět společný název, tentokrát etnologie“. Po počáteční nedůvěře,kterou vzbuzuje v titulu avizované národopisné pojetí kompendia, by tedy (nejen) archeolog mohlzajásat, neboť se mu prý nabízí koncentrovaný zdroj poznatků, bez nichž se neobejde interpretacecelé řady pramenů středověkého a časně novověkého stáří. Nadto získá dojem, že se mu díky vývojioboru dostává do rukou nejen obsáhlý výčet reálií, ale také ucelený souhrn výsledků moderního etnologickéhobádání. Ovšem již při pročtení několika hesel snad jedině zatvrzelý národopisec nebudemít pocit mimořádně velkého zklamání.