2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LX–2008 275představovaly 43 % z celkového počtu střepů; srov. Pleinerová – Zápotocký 1999, 283). Zajímavéje zejména zastoupení profilovaných zlomků, kde naprostou převahu tvoří zlomky slámované a voštinované,konkrétně v chatě v Úholičkách 209 ks (tj. 39,4 % z celku), v Miškovicích 26 %. Pokudvezmeme v úvahu všechny zlomky zdobené, včetně těch s pojednanou technickou úpravou povrchu,a zahrneme i střepy s plastickými páskami a ucha typu ansa cornuta a tunelovitá, tedy vlastně keramikuspolehlivěji kulturně určitelnou, dostaneme se zhruba ke 40 %. To je významný rozdíl oprotisituaci zjišťované pro raně eneolitický materiál, kde je např. v postjordanovském souboru z Ústí n. L.podíl těchto zlomků pouhých 11 % (Zápotocký 1996, 439–440). Nízké zastoupení tzv. typické keramikyu raně eneolitických souborů může být jednou z příčin jejich relativně obtížné identifikace např.ve sběrech, naopak keramika se slámovanou či voštinovanou úpravou povrchu, kulturně jednoznačněvázaná, může působit opačným směrem. V nepočetných a nevýrazných souborech může dokonce véstjejí přítomnost k mylnému datování. 22VII. Zastoupené řivnáčské keramické třídy a tvaryKeramika je velmi dobře vypálená, ostřená zpravidla pískem, a to jak tvary stolní, tak kuchyňské,přičemž tvary stolní měly původně ve velké většině dokonale vyleštěný povrch. V předloženém materiálujsou zastoupeny tyto keramické třídy, příp. typy:1. Mezi nejsnáze identifikovatelné tvary sledovaného období patří džbány, povětšinou opatřené nezaměnitelnýmzakončením ucha v podobě býčích rohů. V Úholičkách jsou ansa cornuta zastoupena jakcelými tvary s příslušnými uchy (obr. 13: 4; tab. 7: 2), popř. velkými kusy džbánů, u nichž je danáaplikace vysoce pravděpodobná (obr. 12: 7; 13: 5; tab. 7: 3–4), tak charakteristickými zlomkyvlastních uch. Ty jsou buď hladké, bez jakékoli další estetické úpravy (kupř. obr. 8: 12; 10: 12; 11: 7,9–10; 13: 4; 15: 2), nebo opatřené zevnitř při vnějším okraji jednou či dvěma hladkými lištami(např. obr. 8: 4; 9: 4, 10; 11: 11; 12: 5; 16: 6; tab. 8: 4, 11).Džbány typu ansa cornuta jsou doloženy již na nalezištích protořivnáčského, resp. kamýckéhostupně badenské kultury (Kamýk: Neustupný 1959, 267, obr. 9; Dřetovice: Žebera 1936, obr. 5: 1–5)ave značném množství rovněž v souborech vlastní řivnáčské řivnáčské kultury (typ E1 a E2 podlesystematiky E. Pleslové: Ehrich – Pleslová-Štiková 1968, tab. A na s. 53). Aplikace hladkých lišt podélvnitřních hran uch je nejspíše též průběžná, srovnatelné úpravy uch lze pozorovat kupř. na Homolce(o. c., fig. 102: 10, 124: 5) či na Zámce v Praze 8 (Hájek – Moucha 1983, tab. 9: 3, 10: 3–4).Zlomky rohatých uch nemusejí nutně pocházet pouze ze džbánů, jejich aplikace se vyskytují i nahmoždířích a vzácně i na některých dalších tvarech. Ze džbánů s vysokou mírou pravděpodobnostipocházejí i další zlomky (kupř. obr. 8: 13; 9: 14; 10: 2, 6; 11: 6; 15: 3; 16: 4), vzhledem ke fragmentárnostimateriálu ovšem není vyloučen i jejich původ z jiných tvarů, kupř. mis. Dokladem jinéhotvaru než klasická ansa cornuta by mohl být zlomek okraje džbánu či hrnku (obr. 11: 1), srovnatelnýnejspíše se skupinou CIII E. Pleslové-Štikové (Ehrich – Pleslová-Štiková 1968, tab. A na s. 53).2. Hojným počtem a výraznými exempláři jsou zastoupeny rovněž mísy. V zásadě se dělí na tvarys nálevkovitě rozevřeným až cylindricky nasazaným ústím (typy BII-IV E. Pleslové) a tvary se zataženýmokrajem (typ BI).Prvně jmenované jsou v materiálu z Úholiček reprezentované zejména zlomky s plastickými lištamina hrdle, které se v podobě písmena V šikmo táhnou od ucha, zpravidla tunelovitého, až k okraji(obr. 8: 9; 9: 7; 11: 4; 12: 3; 13: 7; 15: 4, 9; tab. 8: 1, 10). Tato úprava je příznačná pouze pro protořivnáčskýstupeň, později se již nevyskytuje. Přesvědčivé analogie najdeme v bohatém skříňkovémhrobě ve Velvarech (Moucha 1960, 469–470, obr. 171: 1 a 3; Schránil 1924, tab. II: 2–3), v Kamýku(Neustupný 1959, Abb. 8), Trnovanech u Žatce (Pleslová-Štiková 1973, Abb. 17: 8), z novějších výzkumůnapř. v Praze 8 – Čimicích (Konopa 1983, 117, obr. 3: 11) či Praze-Miškovicích (Ernée et al.22 Kupř. dva objekty zvoncovitých pohárů z Úholiček (3 a 11/98), původně vedené jako řivnáčské, byly taktourčeny pouze díky prezenci dvou výrazných zlomků (obr. 16: 8, 13). Pokud by nebyly v zásypu obou jam identifikovány,nikdo by nepochyboval o datování do řivnáčské kultury (srov. tab. 6).