2008_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LX–2008 359vzrůst vykrádání hrobů jako „pohanských“ v doběšíření křesťanství. Stopy druhotného zásahu u některýchnevykradených hrobů nemusejí znamenat jenpřerušení loupeže, ale i záměr rušit klid zemřelého;velké kameny na kostrách oloupených nebo vrženédo vyhloubené šachty souvisejí zřejmě s vampyrismem.Zajímavé zjištění představuje hrob č. 162s pohřbem psa a koně; patří asi k jednomu ze sousedníchhrobů jako zvláštní forma přídavků vyjadřujícívyšší postavení zemřelého.Také z antropologického hlediska patří 459 hodnotitelnýchlidských skeletů k největším raně středověkýmsouborům ze středního Porýní a Pomohaní.Z různých hledisek jej zkoumalo a publikovalo několikantropologů, autor však sám jejich zjištění celkověvyhodnocuje s pomocí tabulek sumarizujícíchstáří a pohlaví zemřelých a tabulek úmrtnostních.Po překonání kritického raného dětského věku (odhadovanáúmrtnost do 5 let 45 %) byla průměrnánaděje dožití 40–45 let. Relativně vysoký byl podíljedinců nad 60 let (6,7 %). Celkový počet dětskýchhrobů (96, tj. 14,9 %) je ve srovnání s jinými pohřebištiznačný, naproti tomu i jinde často pozorovanýnepoměrně malý počet pohřbů kojenců a malýchdětí souvisí asi s horším zachováním drobných kostía obtížnějším zjištěním v důsledku zvláštního ritu(mělké, snad i prostorově oddělené hroby). V průběhuužívání pohřebiště po dobu asi 270 let, tedydevíti generací, předpokládá autor v každé generaciasi osm rodin se čtyřmi až šesti dětmi, celkemnejvýše sto obyvatel sídliště.Při analýze a vyhodnocení nálezů autor přihlížík chronologickým systémům pro některé jiné oblasti(region Trevíru – K. Böhner, jižní Německo –R. Christlein) nebo pro pozdní období konce 7. a 8.stol. (F. Stein), opírá se však zvláště, vzhledem k jejichnadregionální povaze, o chronologie U. Kochové(1977) a F. Siegmunda (1998). Pro sociální klasifikacipohřbených využívá zvláště systémů R. Christleina(1973) a W. J. H. Verwerse (1987). Kritériem je skladbainventáře, aby však mohly být správně hodnocenytaké hroby z pozdních fází (konec 7. – 8. stol.), kdyje výbava redukována, posuzuje se i hrobová stavba.Christleinovo dělení hrobů podle bohatství (kvality)výbavy do tří skupin autor zjemňuje u dvou prvníchrozlišením vždy dvou podskupin (A1, A2; B1, B2)a vzhledem k tomu, že severně od ústí Neckaru a od7. stol. byl přídavek spathy méně obvyklý, řadí narozdíl od Christleina do skupiny B i bohatší mužskéhroby bez této zbraně. Z 323 určitelných hrobů patřilok nejbohatším (skup. C) jen 14, skupiny A a Bbyly vyrovnaně zastoupeny ca 150 hroby. Vcelku toodpovídá pohřebišti nikterak výjimečné zemědělskékomunity. Zvláště podle polohy a antropologickéhourčení zjišťuje autor v jednotlivých fázích možná čipravděpodobná seskupení rodinných hrobů.V nejstarších hrobech byli pohřbeni příchozí zestředního Německa, o čemž svědčí přídavky (spony,v ruce robená keramika, slepičí vejce) i dlouhé hrobovéjámy a „dům mrtvých“. Ve druhé a třetí fázise projevil příchod skupiny ze západu franské říše(nádoby se zalomenou výdutí, ženský kroj, mezizbraněmi franciska, ango). Ve čtvrté fázi kolem r. 600je patrný vliv a jistě i migrace z jihozáp. Německaa snad opět ze středoněmecké oblasti. V následujícímobdobí, až do 2. půle 7. stol., se pak v nálezechuplatňují zvláště formy příznačné jen pro menšíokolní oblasti Rýnského Hesenska a Neuwiedsképánve, kde se nyní zformovala výraznější kulturníoblast (tauzované destičkovité spony, vícedílnémužské opasky, nádoby s bílou malbou). Na rozdílzvláště od alamanského prostředí ve výbavě vcelkuvyniká značný podíl keramiky.Vzávěrečné kapitole podává autor celkový přehledosídlení kraje Rheingau od počátku letopočtudo 8. stol. a sleduje jeho vývoj od periferní oblastipřed rýnskou hranicí impéria v pozdně římskémobdobí k rozvinutému centrálnímu regionu franskéříše kolem r. 800, kdy franská expanze zasáhla dalekona východ. K významným výsledkům patřízvláště také rozpoznání různorodých složek, kterése podílely na vývoji středověkého osídlení oblasti.Autor odkazuje na rozsáhlou literaturu, a asiproto volil tradiční způsob citací s číslovanými poznámkami;seznam literatury obsahuje pouze vybranépráce, v poznámkách citované zkráceně, někdyvšak není zřejmé, o kterou práci jde (např. pozn.1723). Zvláště jako disertace vzbuzuje Blaichovapráce obdiv nejen rozsahem, ale zvláště schopnostíinterdisciplinárního přístupu, kdy jsou spolu s pohřebištěmzkoumány dějiny regionu z hlediska archeologie,historie, toponomastiky a sociální antropologie.Přitom se všude uplatňuje šíře autorovapřehledu o různých aspektech problematiky a metodáchjejího řešení. Práce je tak příkladem asioptimálního využití výpovědní schopnosti nálezůa ostatních faktů k řešení stanoveného úkolu.Lubomír KošnarLiteraturaChristlein, R. 1973: Besitzabstufungen zur Merowingerzeitim Spiegel reicher Grabfunde aus WestundSüddeutschland. Jahrbuch des Römisch-Germanischen Zentralmuseums Mainz 20,147–180.Koch, U. 1977: Das Reihengräberfeld bei Schretzheim.Berlin.